F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 10

Nicole se vzbudila pozdě, a než rozevřela dlouhé řasy spletené spánkem, zamumlala něco, co patřilo ještě do snu. Dickova postel byla prázdná – teprve za okamžik si uvědomila, že ji vzbudilo zaklepám na dveře jejich salónu.

„Entrez!“ zvolala, ale nikdo neodpovídal; po chvilce si tedy natáhla župan a šla otevřít. Objevil se za nimi zdvořilý sergeant de ville^[19] a vstoupil dovnitř.

„Pan Afghan North – bydlí tady?“

„Cože? Ne – ten odjel do Ameriky.“

„Kdy odjel, madame?“

„Včera ráno.“

Zavrtěl hlavou a pohrozil jí rychle ukazováčkem.

„Včera večer byl v Paříži. Zapsal se tady, ale jeho pokoj není obsazen. Řekli mi, abych se zeptal v tomto pokoji.“

„To je mi nějaké divné – včera ráno jsme ho vyprovodili na vlak do přístavu.“

„Ať je tomu jakkoliv, dnes ráno ho zde viděli. Viděli dokonce i jeho carte d’identité^[20]. Tak je to.“

„O tom nic nevíme,“ prohlásila užasle.

Zauvažoval. Byl to hezký muž, ale ošklivě páchl.

„Vy jste s ním včera večer nebyli?“

„Ovšemže ne.“

„Zatkli jsme černocha. Jsme přesvědčeni, že jsme konečně zatkli správného černocha.“

„Ujišťuji vás, že nemám potuchy, o čem mluvíte. Jestliže jde o pana Abrahama Northe, toho, kterého my známe, tak pokud ten byl včera večer v Paříži, my o tom nevíme.“

Muž přikývl, kousl se do horního rtu, přesvědčen, ale zklamán. „Co se stalo?“ zeptala se Nicole.

Obrátil ruce dlaněmi vzhůru a odfrkl zavřenými ústy. Zjistil právě, že Nicole je půvabná, a v očích mu zaplály ohýnky.

„Co byste chtěla, madame? Taková letní záležitost. Pana Afghana Northe oloupili a on to ohlásil. My jsme pachatele zatkli. Pan Afghan by měl přijít, aby ho identifikoval.“

Nicole si přitáhla župan k tělu a rychle ho propustila. Zmatena se vykoupala a oblékla. To už bylo deset pryč a zavolala Rosemary, ale nikdo neodpovídal – zatelefonovala tedy do recepce a zjistila, že Abe se dnes ráno v půl sedmé v hotelu vskutku zapsal. V jeho pokoji však dosud nikdo nebyl. Nicole čekala v přijímacím pokoji apartmá a doufala, že dostane vzkaz od Dicka; právě když už se vzdala a rozhodla se odejít, volali z recepce:

„Meestaire Crawshow, un negre.“

„Co si přejete?“ zeptala se.

„Prý zná vás a pana doktora. Prý uvěznili nějakého pana Freemana, který nemá v celém světě nepřítele. Prý došlo k nespravedlnosti a chce mluvit s panem Northem, než zatknou i jeho.“

„My o tom nic nevíme.“ Nicole popřela jakoukoli souvislost s celou záležitostí rezolutním cvaknutím sluchátka. Když se Abe tak groteskně znovu objevil, jenom se znovu přesvědčila, jak ji jeho zábavy už unavují. Pustila ho z hlavy a odešla, u krejčího se setkala s Rosemary a vydala se s ní nakupovat umělé květiny a barevné korále všech možných barev na rue de Rivoli. Pomohla Rosemary vybrat briliant pro maminku a několik šál a nových cigaretových pouzder pro obchodní přátele doma v Kalifornii. Pro syna nakoupila římské a řecké vojáčky, celou armádu, která stála přes tisíc franků. Opět utrácely peníze každá jinak a Rosemary opět (...)

(......)