F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 11

Abe North pořád ještě seděl v baru hotelu Ritz, kde byl už od rána. Když sem přišel hledat útočiště, byla okna otevřena a velké paprsky pilně vysávaly prach ze zakouřených koberců a polštářů. Po chodbách se řítili chasseurs, osvobození a zbavení tělesné zátěže, pohybující se na okamžik v čirém prostoru. Bar se židličkami pro ženy naproti vlastnímu baru vypadal velmi malý – bylo těžké si představit, kolik lidí se tam může namačkat odpoledne.

Slavný Paul, majitel koncese, ještě nepřišel, ale Claude, který kontroloval zásoby, přerušil s pochopitelným překvapením práci a namíchal Abovi něco pro povzbuzení. Abe seděl na lavici a opíral se o stěnu. Po dvou skleničkách mu začalo být lépe – o tolik lépe, že šel nahoru do holičské oficíny a dal se oholit. Když se vrátil do baru, Paul tam už byl – přijel autem postaveným na zakázku, z něhož korektně vystoupil na bulváru des Capucines. Paul měl Aba rád a přišel si s ním pohovořit.

„Měl jsem vlastně dnes ráno sednout na loď domů,“ řekl Abe. „Totiž včera ráno, nebo co dnes vlastně je.“

„A pročpak jste to neudělal?“ zeptal se Paul.

Abe zauvažoval a konečně ho napadl důvod: „Četl jsem něco na pokračování v Liberty a příští část měla vyjít tady v Paříži – takže kdybych byl odjel, byl bych o to přišel, pak už bych to nikdy nemohl dočíst.“

„To musí být něco moc dobrého.“

„Je to něco příšerného.“

Paul se krátce zachechtal, zvedl se, odmlčel a opřel se o opěradlo židle:

„Jestli chcete opravdu odjet, pane North, několik vašich přátel jede zítra na France – pan, jak se jenom jmenuje – a Slim Pearson. Pan – hned si na to vzpomenu – vysoký a nosí teď vousy.“

„Yardly,“ doplnil ho Abe.

„Pan Yardly. Oba dva jedou na France.“

Užuž odcházel za svými povinnostmi, ale Abe se ho pokusil zdržet: „Kdybych nemusel jet přes Cherbourg. Tamtudy jela moje zavazadla.“

„Tak si ta zavazadla vyzvednete v New Yorku,“ řekl Paul a odešel.

Abe si pomalu uvědomil, že mu logika tohoto návrhu vlastně kápla do noty – zmocnilo se ho dost značné nadšení, že se o něho lidé starají, nebo spíš že může i nadále zůstávat bez odpovědnosti.

Zatím vklouzli do baru další zákazníci: napřed přišel jakýsi ohromný Dán, s nímž se Abe už někde setkal. Usadil se na druhém konci místnosti a Abe si řekl, že tam asi zůstane celý den a bude pít, obědvat, mluvit a číst noviny. Popadla ho touha zůstat v baru ještě déle než on. V jedenáct se začali objevovat studenti. Vstupovali ostýchavě, jako by se báli, že se jeden druhému ztratí. Asi tou dobou řekl Abe chasseurovi, aby zavolal Diverovým; když je měl na drátě, měl na drátě už také několik dalších přátel a dostal nápad zapojit je všechny najednou na jedinou linku – výsledkem byl všeobecný (...)

(......)