F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 12

S miniaturní koženou aktovkou v ruce kráčel Richard Diver ze sedmého okresu – kde nechal Marii Wallisové vzkaz podepsaný „Dicole“, jak spolu s Nicole podpisovali vzkazy v prvních dnech své lásky – ke krejčímu, jenž mu šil košile, a tam kolem něho personál nadělal povyk neúměrný penězům, které tam utrácel. Styděl se, že svým vybraným chováním a vzhledem, jenž působí, jako by měl klíče k jistotě, tolik slibuje těmhle chudým Angličanům, styděl se, že svým postavením zákazníka nutí krejčího přidržovat mu kousek hedvábí hned tu, hned tam na rameni. Potom odešel do baru v hotelu Crillon a dal si malou kávu a na dva prsty ginu.

Když vstoupil do hotelu, připadaly mu chodby nepřirozeně jasné; když odtamtud odcházel, uvědomil si, že to bylo tím, že se venku už setmělo. Vítr foukal jako ve čtyři hodiny v noci a na Champs Elysées rval křehké a divoce se třepetající listy, které zpívaly a podléhaly jeho náporům. Dick zabočil dolů po rue de Rivoli a přešel pod podloubím přes dvě náměstí ke své bance, kde na něho čekala pošta. Potom si vzal taxíka a vydal se po Champs Elysées sám se svou láskou, a kolem pleskaly první kapky deště.

Když se ve dvě hodiny vrátil na chodbu hotelu Roi George, měla se Nicolina krása k Rosemaryině kráse jako krása Leonardovy dívky k dívce nějakého ilustrátora. Dick procházel deštěm, posedlý a vyděšený, bojovaly v něm vášně mnoha mužů a neviděl v dohledu nic jednoduchého.

Rosemary otevřela dveře, plna citů, o nichž nikdo jiný nevěděl. Byla teď, jak se někdy říká, „jako z divokých vajec“ – za celých čtyřiadvacet hodin se dosud nevzpamatovala a vyčerpávala se tím, že si pohrávala s chaosem, jako kdyby její osud byla obrázková skládačka – počítala klady, počítala naděje, hubovala Dicka, Nicole, maminku, režiséra, s nímž se včera seznámila, jako by to byly velké kuličky na šňůrce korálů.

Když Dick zaklepal, právě se dooblékala, dívala se na déšť a myslela přitom na nějakou básničku a na plné kanály v Beverly Hills. Když otevřela dveře, viděla ho jako vždy jako cosi pevného a božského, jak už starší lidé připadají mladším, strnulí a nepoddajní. V Dickovi vyvolal pohled na ni nevyhnutelné zklamání. Chvilku mu trvalo, než reagoval na bezbranný sladký úsměv, než reagoval na její tělo, vypočítané přesně na milimetr, aby připomínalo poupě, a zároveň zaručovalo květinu. Byl si vědom otisků mokrých nohou na koberci u dveří do koupelny.

„Miss Televize,“ řekl s lehkostí, kterou necítil. Odložil rukavice a aktovku na stolek a hůl opřel o zeď. Bradou krotil bolestné rysy kolem úst a zatlačoval je nahoru do čela a ke koutkům očí jako strach, který nelze dávat najevo na veřejnosti.

„Pojď a posaď se mi na klín,“ řekl něžně, „ať si mohu prohlédnout tvou hezkou pusinku.“

Přistoupila k němu a posadila se, a zatímco venku se rytmus kapek zpomaloval – kap – k-a-a-p, přitiskla rty ke krásnému chladnému obrazu, který si vytvořila.

Konečně ho několikrát políbila na ústa. Nikdy neviděl nic tak oslňujícího jako její (...)

(......)