F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA V
—
CESTA DOMŮ
1929–1930

Kapitola 1

Paní Kaethe Gregoroviusová dohonila na pěšince k jejich vile manžela.

„Jak se daří Nicole?“ zeptala se mírně; ale mluvila bez dechu a bylo na ní dobře vidět, že na tu otázku úporně myslela, už když běžela.

Franz na ni překvapeně pohlédl.

„Nicole není nemocná. Proč se ptáš, drahoušku?“

„Chodíš za ní tak často – myslela jsem si, že je asi nemocná.“

„O tom si promluvíme doma.“

Kaethe pokorně souhlasila. Jeho pracovna byla ve správní budově a děti byly s vychovatelem v obývacím pokoji; odešli nahoru do ložnice.

„Promiň, Franzi,“ řekla Kaethe, než mohl promluvit. „Promiň, drahoušku, neměla jsem právo to říkat. Znám své povinnosti a jsem na ně hrdá. Ale s Nicole se nějak nemáme rády.“

„Ptáci v hnízdech se spolu shodnou,“ zahřměl Franz. Když zjistil, že jeho tón se k této myšlence dobře nehodí, opakoval větu slovo za slovem a s pauzami v rytmu, jímž jeho starý učitel doktor Dohmler dokázal propůjčit zdání důstojnosti i té největší banalitě. „Ptáci – v hnízdech – se spolu – shodnou!“

„To já si uvědomuji. Nikdy jsi mě neviděl, že bych byla k Nicole nezdvořilá.“

„Ale vidím, že nejsi dost rozumná. Nicole je napůl nemocný člověk – možná že zůstane víceméně nemocná celý život. Když tu není Dick, zodpovídám za ni já.“ Zaváhal: občas se žertem pokoušel zatajit Kaethe nějakou novinu. „Dnes ráno přišel telegram z Říma. Dick měl chřipku a zítra odjíždí domů.“

Kaethe se ulevilo a pokračovala ne už tak osobním tónem:

„Myslím, že Nicole není tak nemocná, jak si lidé myslí – ona si tu svou nemoc pěstuje jako nástroj moci. Měla by hrát ve filmu jako ta tvoje Norma Talmadgeová – všechny Američanky by byly šťastné, kdyby hrály ve filmu –“

„Copak žárlíš na Normu Talmadgeovou na plátně?“

„Nemám ráda Američany. Jsou sobečtí, sobečtí!“

„Máš ráda Dicka?“

„Toho ano,“ připustila. „Ten je výjimka, myslí na druhé.“

– Stejně jako Norma Talmadgeová, řekl si Franz v duchu. Norma Talmadgeová musí být skvělá, jemná, nejenom krásná žena. Zřejmě ji nutí, aby hrála nesmyslné role: Norma Talmadgeová je jistě žena, kterou by byla velká čest poznat.

Kaethe zatím zapomněla na Normu Talmadgeovou, na ten živý stín, na který se jednou tak rozhorlila, když se vraceli vozem z kina v Curychu.

„Dick si vzal Nicole pro peníze,“ řekla. „To byla jeho slabost – sám jsi to jednou večer naznačil.“

„Jsi zlomyslná.“

„Neměla jsem to říkat,“ ustoupila. „Jak říkáš: musíme spolu všichni žít jako ptáčkové. Ale je to těžké, když se Nicole chová jako – když se Nicole ode mě pořád tak trochu odtahuje, jako kdyby zadržovala dech – jako kdybych páchla!“

Kaethe uhodila hřebík na hlavičku. Většinu práce obstarávala sama, a jelikož byla šetrná, nekupovala si mnoho šatů. Americká prodavačka, která si každý večer pere svoje prádlo, by si u Kaethe byla povšimla nádechu včerejšího potu, probuzeného stykem s tělem, ani ne tak zápachu, jako spíš jenom čpavé připomínky věčné lopoty a rozpadu. Franzovi to připadalo stejně (...)

(......)