F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 12

Den předtím, než doktor Diver odjel z Riviéry, strávil všechen čas s dětmi. Nebyl už mladý, aby si mohl vymyslet a vysnít příliš mnoho hezkého o sobě, a tak si chtěl uchovat pěknou vzpomínku na ně. Dětem řekli, že tu zimu budou u tetičky v Londýně a jeho že brzy přijedou navštívit do Ameriky. Vymínil si, že Fräulein nesmí dostat výpověď bez jeho souhlasu.

Byl rád, že tolik dal děvčátku. Pokud šlo o chlapce, nebyl si tak jistý – nikdy dobře nevěděl, co může dát tomu mláděti, které po něm neustále šplhalo, věšelo se na něj a zaplavovalo ho zkoumavými otázkami. Ale když se s nimi loučil, chtěl jim zvednout krásné hlavičky z ramenou a držet je v náručí celé hodiny.

Objal starého zahradníka, který jim před šesti lety upravil první zahradu ve vile Dianě; políbil provensálské děvče, které pomáhalo u dětí. Byla u nich téměř deset let a padla na kolena a plakala, dokud ji Dick nezvedl na nohy a nedal jí tři sta franků. Nicole, jak se dohodli, ještě spala – nechal jí vzkaz a jiný vzkaz pro Baby Warrenovou, která se právě vrátila ze Sardinie a bydlela u nich. Pořádně se napil z láhve brandy, téměř metr vysoké, jež měla obsah přes sedm litrů a kterou jim kdysi někdo daroval.

Potom se rozhodl, že zavazadla nechá na nádraží v Cannes a podívá se ještě naposled na Gaussovu pláž.

Když tam Nicole a její sestra toho rána přišly, zalidňoval pláž jenom předvoj dětí. Bílé slunce, jemuž bílá obloha vymazala přesné obrysy, zářilo nad bezvětrným dnem číšníci přidávali do lednice v baru led; americký fotograf agentury AP si v riskantním stínu připravoval nářadí a rychle vzhlížel pokaždé, jakmile se na kamenných schodech ozvaly kroky. Jeho nadcházející objekty dosud spaly v zatemněných pokojích po opiátech nedávného jitra.

Když se Nicole vydala na pobřeží, spatřila Dicka, jak sedí – nikoli v plavkách – nahoře na skále. Ucouvla do stínu převlékacího stanu. Za minutku se k ní přidala Baby a řekla:

„Dick je pořád ještě tady.“

„Viděla jsem ho.“

„Mohl by mít myslím tolik slušnosti a odejít.“

„Tohle je jeho pláž – on ji vlastně objevil. Starý Gausse vždycky říká, že za všechno vděčí Dickovi.“

Baby se chladně podívala na sestru.

„Měly jsme ho nechat, aby zůstal u těch svých výletů na kole,“ poznamenala. „Když se lidé dostanou někam, kam nepatří, ztratí hlavu, i když si seberozkošněji hrají na kdovíkoho.“

„Dick mi byl šest let dobrým manželem,“ řekla Nicole. „Celou tu dobu mi nikdy ani na minutku nezpůsobil bolest a vždycky se ze všech sil snažil, aby mě nic nezranilo.“

Baby trochu vystrčila spodní čelist a řekla:

„K tomu ho taky vychovali.“

Sestry seděly mlčky, Nicole unaveně přemýšlela o všem možném, Baby uvažovala, zda si má nebo nemá vzít nejnovějšího uchazeče o svou ruku a peníze, autentického Habsburka. Ani o tom vlastně nepřemýšlela. Její známosti se už tak dlouho podobaly jedna druhé jako vejce vejci, že když Baby uvadla, byly pro ni důležitější jako dobrý námět ke konverzaci než samy o sobě. Její city byly (...)

(......)