F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 11

Dick a Nicole chodívali obvykle k holiči spolu a dávali si stříhat a mýt vlasy v sousedních místnostech. Z Dickovy strany slýchala Nicole cvakání nůžek, odpočítávám drobných, četná voila a pardon. Den po jeho návratu se vydali do hotelu dát se ostříhat a umýt v parfémovém vánku sušičů.

Před hotelem Carleton, jehož okna zírala do slunce stejně zatvrzele a bez výrazu jako kdekteré dveře do sklepa, je předjel vůz a v něm seděl Tommy Barban. Nicole si všimla, že je hluboce zamyšlen, ale že v okamžiku, kdy ji spatřil, vzrušením široce otevřel oči – a to ji znepokojilo. Zatoužila odjet tam, kam jede on. Hodina u holiče jí připadala jako jeden z těch marných intervalů, z nichž se skládal její život, jako nové malé vězení. Coiffeuse v bílé uniformě, slabě vonící růží na rty a kolínskou, připomínala jí mnoho ošetřovatelek.

V sousední místnosti dřímal Dick pod holičskou zástěrou a vrstvou mýdlové pěny. V zrcadle před Nicole bylo vidět chodbičku mezi pánským a dámským oddělením, a Nicole sebou najednou trhla, když spatřila Tommyho, jak vstupuje dovnitř a rázně míří do pánského oddělení. Zalila ji vlna radosti, jak náhle s jistotou věděla, že dojde k nějakému výstupu.

Zaslechla útržky hovoru, jímž to začínalo.

„Nazdar, chci s tebou mluvit.“

„… vážně.“

„… vážně.“

„… zcela k službám.“

Za okamžik přišel do Nicoliny budky Dick a pod ručníkem, jímž si utíral narychlo opláchnutý obličej, se tvářil znechuceně.

„Tvému příteli se podařilo velice se rozčílit. Chce s námi mluvit s oběma najednou a já jsem souhlasil, ať to máme z krku. Pojď se mnou!“

„Ale co mé vlasy – jsem teprve napůl ostříhaná.“

„Nevadí – pojď se mnou!“

Zdráhavě poručila zírající coiffeuse, aby jí sundala ručník.

Připadala si pomačkaná a neupravená, ale vyšla za Dickem z hotelu. Venku se jí Tommy sklonil k ruce.

„Půjdeme do Café des Alliées,“ řekl Dick.

„Kam chceš, jen když tam budeme sami,“ souhlasil Tommy.

Pod klenbou stromů, kam se návštěvníci uchylovali v létě, se Dick zeptal: „Dáš si něco, Nicole?“

„Citron pressé.“^[50]

„Pro mě demi,“^[51] řekl Tommy.

„Blackenwite a sodu,“ řekl Dick.

„Il n’y a plus de Blackenwite. Nous n’avons que le Johnnie Walkair.“^[52]

Ne – ní – zvuková,
však chceš-li víc,
snad si dá říct –

„Tvá žena tě nemiluje,“ řekl Tommy zničehonic. „Miluje mě.“

Oba muži na sebe pohlédli s výrazem podivné bezmoci. V takové situaci nemohou muži navázat duševní kontakt, protože jejich vztah je nepřímý a záleží v tom, jak mnoho žena, o niž jde, každému z nich patřila nebo bude patřit, takže jejich city procházejí rozpolcenou osobností jako při špatném telefonickém spojení.

„Okamžik,“ řekl Dick. „Donnez-moi du gin et du siphon.“^[53]

„Bien, Monsieur.“^[54]

„Dobře, tak pokračuj, Tommy.“

„Je mi naprosto jasné, že tvoje manželství s Nicole je v koncích. Nicole je s tebou hotova. Čekal jsem pět let, až k tomu dojde.“

„Co tomu říká Nicole?“

Oba pohlédli na ni.

„Začala jsem mít Tommyho moc ráda, Dicku.“

(...)

(......)