Nikolaj Gogol

REVIZOR
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup osmý

PŘEDEŠLÍ a POŠTMISTR, bez dechu, s rozpečetěným dopisem v ruce.

POŠTMISTR To se podivíte, vážení! Ten úředník, co jsme ho měli za revizora, žádný revizor nebyl.

VŠICHNI Jak to - žádný revizor?

POŠTMISTR Vůbec žádný revizor; vím to z jeho dopisu...

HEJTMAN Cože? cože? z jakého dopisu?

POŠTMISTR Z jeho vlastnoručního dopisu přece. Přinesli mi na poštu dopis. Kouknu na adresu a vidím: "Poštovská ulice". Úplně se mi udělalo nanic. Tak, povídám si - to určitě našel nepořádky v poštovní agendě a posílá hlášení nahoru.

Tak jsem ho vzal, no, a rozpečetil.

HEJTMAN Ale jak to?

POŠTMISTR Sám nevím, nějaká nadpřirozená síla mě poháněla. Už jsem měl pozvaného kurýra, aby to odvezl expres, ale popadla mě taková zvědavost, že jsem to jaktěživ nezažil. Neudržím se, neudržím! cítím to, že se neudržím! láká mě to, tak mě to láká! V jednom uchu mi zrovna zní: "Hele, neotvírej to! zakroutí ti krkem jako kuřeti!" a do druhého jako když mi nějaký ďáblík našeptává: "Otevři to, otevři, otevři!" A jak rozlomím pečeť, hned v žilách horkost, a když jsem to rozbalil - zase mrazení, přisámbohu, mrazení! A ruce se mi klepou a všechno se se mnou točí.

HEJTMAN Ale jak jste se mohl opovážit otevřít dopis takového hodnostáře s plnou mocí?

POŠTMISTR V tom je právě ten vtip, že on není s plnou mocí ani není hodnostář.

HEJTMAN Tak co je podle vás zač?

POŠTMISTR Ani takový, ani makový; čertvíco.

HEJTMAN (prudce) Jak to, že ani takový, ani makový? Jak se opovažujete o něm říkat ani takový, ani makový, a ještě k tomu čertvíco? Zavřít vás dám...

POŠTMISTR Kdo? vy?

HEJTMAN Ano, já!

POŠTMISTR Na to jste krátký!

HEJTMAN Víte vy, že se ožení s mou dcerou, že já sám budu velkomožným pánem, že vás odlifruju až na Sibiř?

POŠTMISTR Ale, Antone Antonoviči! Nechtě Sibiř plavat! na Sibiř je daleko. Já vám to radši přečtu. Vážení! dovolte mi přečíst ten dopis.

VŠICHNI Čtěte, čtěte!

POŠTMISTR (čte) "Spěchám, abych ti sdělil, Vonučkine, chlapče zlatá, co se tu se mnou děje za divy. Po cestě mě jeden setník od pěšáků obehrál do košile, takže mě hostinský už chtěl dát zavřít, když tu mě podle mé petrohradské vizáže a oblečení začalo najednou celé město považovat za generálního gubernátora. A tak teď bydlím u hejtmana, debužíruju si, lezu mu ostošest za ženou a dcerunkou; jen jsem se ještě nerozhodl, od které začít - myslím, že nejdřív od matinky, protože ta vypadá, že by teď byla k veškerým službám ochotná. Pamatuješ, jak jsme se spolu protloukali, obědvali na sekeru, a jak mě jednou cukrář popadl za límec kvůli pirožkům, co jsem snědl á konto důchodů krále Englantu? Teď se to úplně otočilo. Každý mi půjčuje, kolik si řeknu. Děsné originály. To bys umřel smíchy. Vím, že psáváš do všelijakých plátků, tak je do té své literatury vraž. Za prvé: Hejtman je hloupý jak uherský vůl..."

HEJTMAN To není možné! To tam není.

POŠTMISTR (ukazuje mu dopis) Přečtěte si to sám.

HEJTMAN (čte) "Jak uherský vůl." To není (...)

(......)