Hermann Hesse
překlad: Ivana Vízdalová

GERTRUDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pátá kapitola

Nepomyslel jsem ale na Muothovy prázdniny a chuť cestovat. Měl z mého úmyslu napsat operu radost a přislíbil veškerou pomoc, plánoval však už cestu a mohl mi pouze slíbit, že svou roli probere do podzimu. Opsal jsem mu z ní to, co už bylo hotové. Vzal si to s sebou, a jak měl ve zvyku, nedal o sobě celé měsíce slyšet.

Tak jsme pro sebe získali čas. Gertruda a já jsme teď byli dobrými přáteli. Myslím, že od oné hodiny u klavíru přesně věděla, co se ve mně děje, nikdy však neřekla ani slovo a nechovala se ke mně ani trochu jinak než předtím. Nemilovala jen mou hudbu, měla ráda i mě, a cítila jako já, že mezi námi je přirozený souzvuk, že každý z nás povahu toho druhého citlivě chápe a uznává. Tak vedle mě kráčela ve svornosti a přátelství, avšak bez vášně. Někdy mi to stačilo a já prožíval tiché a vděčné dny v její blízkosti. Ale vždy mě brzy opět ovládla vášeň, pak mi byla každá její laskavost jen almužnou a já se trápil pocitem, že bouře lásky a žádostivosti, jež mnou otřásaly, jí jsou cizí a nemilé. Často jsem se násilím oklamával a zkoušel si namluvit, že ona je prostě vyrovnaná a vesele poklidná povaha. Můj cit mi však říkal, že to není pravda, a znal jsem Gertrudu dost, abych věděl, že i v ní musí láska vyvolávat bouři a přinášet jí nebezpečí. Často jsem o tom přemýšlel a myslím, že kdybych na ni tehdy útočil a dotíral a všemi svými silami ji k sobě přitahoval, byla by mě následovala a šla se mnou navždy Takto jsem ale nedůvěřoval jejímu veselí a veškerou něhu a jemnou náklonnost, kterou mi projevovala, jsem přičítal fatálnímu soucitu. Nedokázal jsem se zbavit myšlenky, že by s jiným, zdravým a hezkým mužem, jehož by měla tak ráda jako mě, nemohla tak dlouho setrvávat v takovém poklidném přátelství. Tehdy zase nezřídka přicházely chvíle, kdy bych celou svou hudbu a všechno, co ve mně žilo, dal za zdravou nohu a mrštné vystupování.

V té dobějsem se opět sblížil s Teiserem. Byl nepostradatelný pro mou práci, a tak byl dalším, kdo se dozvěděl mé tajemství a poznal text a osnovu mé opery. Obezřele si všechno vzal, aby to doma prostudoval. Pak ale přišel a jeho dětská tvář se světlými vousy byla zardělá potěšením a hudebnickou vášní.

“Ta vaše opera, to bude něco!” křičel vzrušeně. “Předehru k ní už cítím v prstech! Teď půjdeme a vypijeme si skleničku něčeho dobrého, vy chlape jeden, a kdyby to nebylo neskromné, řekl bych, že se napijeme na bratrství. Ale nemělo by to být vnucené.”

Rád jsem přijal a byl to veselý večer. Teiser mě poprvé vzal do svého bytu. Před nedávnem k sobě přijal sestru, která po matčiněsmrti zůstala sama, a nemohl si vynachválit, jak báječně mu je po letech staromládenectví v nové domácnosti. Sestra byla prosté, veselé, nezáludné děvče se stejně světlýma, dětskýma a radostně dobrýma očima, jako měl její bratr, a jmenovala se Brigita. Přinesla nám koláč a bílé rakouské víno, k tomu krabičku s dlouhými viržinky. Tak jsme první sklenku vypili na její zdraví a druhou na dobré bratrství, a (...)

(......)