Hermann Hesse
překlad: Ivana Vízdalová

MALÝ SVĚT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ladidel

První kapitola

Mladý pan Alfred Ladidel uměl od dětství brát život lehce. Přál si věnovat se vyššímu studiu, když však s určitým zpožděním složil zkoušku do vyšších tříd gymnázia jen dostatečně, rozhodl se bez větších rozpaků uposlechnout rady svých učitelů a rodičů a této dráhy se vzdát. A jakmile se tak stalo a byl dán jako učedník do písárny k jednomu notáři, naučil se nahlížet, jak velmi jsou stav studentský a věda většinou přeceňovány a jak málo skutečná hodnota člověka závisí na vykonaných zkouškách a akademických semestrech. Velmi brzy v něm tento názor zakořenil, zmocnil se jeho mysli a občas ho přiměl k tomu, aby mezi kolegy vykládal, jak po zralé úvaze, proti přání učitelů, zvolil tuto zdánlivě jednodušší dráhu a že to bylo nejmoudřejší rozhodnutí jeho života, i když to pro něj také byla oběť. Svým vrstevníkům, kteří zůstali ve škole a které každý den potkával na ulici s jejich brašnami plnými knih, blahosklonně kynul a radoval se, když viděl, jak smekají před učiteli. Přes den se trpělivě podřizoval příkazům notáře, jenž to začátečníkům nijak neusnadňoval. Večer se s kamarády cvičil v umění kouřit doutníky a bezstarostně se toulat uličkami. Když to bylo nutné, vypil mezi sobě rovnými sklenici piva, i když kapesné vyprošené od maminky raději nosil k cukráři, stejně tak i v kanceláři, když si ostatní o přestávkách pochutnávali na chlebu s máslem a moštu, vždycky pojídal něco sladkého, ať už o hubených dnech housku s marmeládou nebo v tučnějších časech indiánka, linecký rohlíček či kokosku.

Tak si odpykal počátky učení a hrdě se odstěhoval do hlavního města, kde se cítil nadmíru dobře. Teprve zde se plně rozvinula jeho vzletná povaha. Už dříve mladík cítil, že ho přitahují krásná umění a že touží po kráse a slávě. Nyní mezi mladšími kolegy a přáteli nesporně platil za famózního druha a nadaného chlapíka a byl ve věcech zábavy a vkusu považován za znalce a dotazován na radu. Jestliže už jako chlapec s dovedností a láskou zpíval, pískal, deklamoval a tančil, stal se od té doby ve všem tom krásném předvádění mistrem, ba přiučil se ještě něčemu novému. Především měl kytaru, na kterou doprovázel své písně a žertovné veršíky a s níž v každé společnosti sklízel potlesk, dále občas vymýšlel básničky, které okamžitě zpíval na známé melodie hrané na kytaru, a aniž by porušoval důstojnost svého stavu, dokázal se oblékat tak, aby vypadal jako něco zvláštního, geniálního. Zejména motýlky si vázal jako smělou volnou stuhu, což se nikomu jinému nedařilo, a uměl si hezké hnědé vlasy dokonale učesat po způsobu kavalírů. Kdo Alfreda Ladidela viděl, když na některém spolkovém večírku tančil quodlibet a bavil dámy nebo když ve spolku Fidelitas seděl opřený v křesle, zpíval své krátké veselé popěvky a přitom se štíhlými prsty doprovázel na kytaru, která mu visela na zelené stuze kolem krku, a jak potom, když skončil a skromně odmítal hlasitý potlesk a zamyšleně a tiše se dál probíral strunami, dokud všichni bouřlivě nepožadovali (...)

(......)