Hermann Hesse
překlad: Ivana Vízdalová

MALÝ SVĚT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Emil Kolb

Rozené diletanty, z nichž, jak se zdá, sestává tak velká část lidstva, by bylo možné označit jako karikatury svobody vůle. Postrádají totiž původní schopnost každého originálního člověka postřehnout volání přírody ve vlastním nitru, a tak lehkomyslně a nerozhodně proplouvají životem zdánlivě o své vůli.

K těm mnoha patřil i chlapec Emil Kolb z Gerbersau a náhoda (protože u takových lidí se přece nesmí mluvit o osudu) tomu chtěla, že to se svým diletantismem nedotáhl jako mnozí jiní ke ctnosti a blahobytu, ale k nectnosti a bídě, přestože nebyl o nic horší než tisíce jemu podobných.

Otec Emila Kolba byl příštipkář. Tomuto muži byl odepřen dar rozeznat a uznat nezměnitelnou nutnost v běhu přírody a v odvíjení lidských osudů; proto také to, co mu nebylo dopřáno v jeho konání a v životě, považoval za dovolené alespoň ve svých přáních a zahálčivých snech a rád se vznášel v představách jiného, bohatšího, krásnějšího života, pokud toho byla jeho fantazie, zaměřená na materiálno, schopna.

Jakmile tomuto příštipkáři žena porodila pěkně statného chlapce, přenesl své blouznění na jeho budoucnost, a tak se vše, co dosud bylo jen hříchem v myšlenkách a zábavou ve výmyslech, posunulo do určitého světla možnosti. Mladý Emil Kolb cítil otcovská přání a sny kolem sebe už brzy jako teplý a proudící vzduch a dařilo se mu v nich jako dýni na kompostu. Hned v prvních školních letech si předsevzal, že se stane spasitelem své chudé rodiny a později neúprosně sklidí všechno, co mu štěstí dluží po tak dlouhém strádání rodičů a předků. Emil Kolb v sobě cítil odvahu vzít na svá bedra osud velikána, starosty nebo milionáře, a kdyby už dnes před otcovský dům předjel zlatý kočár tažený čtyřmi bělouši, žádný ostych by mu nebránil, aby nasedl a se samozřejmostí přijímal uctivé pozdravy spoluobčanů.

Už záhy se mu ti nemnozí originální lidé, které poznal, jevili jako směšní a přímo blázniví, že se raději obětovali ideálům a pěstovali neužitečnou ctižádost, místo aby své vlohy dali do služeb pohodlné mzdě v hotovosti. Proto projevoval horlivý zájem o všechny školní předměty, které se vztahovaly k věcem tohoto světa, zatímco zabývat se dějinami a ságami minulosti, zpěvem, cvičením a jinými podobnými věcmi se mu zdálo jako vyslovené marnění času.

Zvláštní úctu však měl mladý snaživec k umění řeči, kterým však nemyslel pošetilosti básníků, ale pěstování výrazu ve prospěch reálných obchodních jednání a výhod. S ryzím obdivem četl všechny doklady obchodní či právní povahy, od jednoduchých účtů nebo potvrzení po veřejné vyhlášky či prohlášení v novinách. Neboť velmi dobře viděl, že jazyk takových uměleckých produktů, vzdálený od obecného jazyka ulice stejně jako nějaké skvělé literární dílo, je vhodný k tomu, aby dělal dojem, uplatňoval moc a nesrozumitelností získával výhody. Ve svých školních pracích se vytrvale snažil napodobit tyto vzory a stvořil mnohé výkvěty, které by nebyly nehodny nějaké kanceláře.

Právě tato záliba ve vybraném (...)

(......)