Hermann Hesse
překlad: Ivana Vízdalová

MALÝ SVĚT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Napravovatel světa

Betholdu Reichardtovi bylo čtyřiadvacet let. Brzy ztratil rodiče a z jeho vychovatelů na něj získal vliv jen jediný, ryzí, leč fanatický muž, zbožný a svobodomyslný, který mladíka záhy naučil zvyku myšlení, jež ač se tvářilo jako spravedlnost sama, přece jen poněkud domýšlivě vnucovalo věcem svou formu. Nyní by pro mladého člověka bylo na čase zkusit své síly ve hře světa, poohlédnout se po přístupném a dosažitelném životním štěstí, na které jako chytrý, hezký a zámožný člověk jistě nebude muset dlouho čekat.

Berthold si nezvolil žádné určité povolání. Veden svým založením studoval u dobrých učitelů, na cestách a z knih filozofii a dějiny s tendencí k estetickým oborům. Jeho původní přání stát se stavitelem přitom v letech studií střídavě vždy ochladlo a opět vzplálo; nakonec se zastavil u dějin umění a předběžně uzavřel svá učednická léta doktorskou prací. Jako mladý doktor teď přijel do Mnichova, kde, jak doufal, nejspíše najde lidi a činnost, k nimž jeho povaha spěla, i když po cestách dosud nejasných. Žíznil po tom, aby se mohl podílet radou a činem na vzniku nových časů a děla vyrůstat s formováním a vzestupem své generace. Výhody, kterou má kdejaký holičský pomocník, že má totiž díky svému povolání a postavení od samého začátku pevný a jasný vztah k životu a oprávněné místo v soustavě lidských činností, té výhody se tedy musel Berthold při vstupu do světa a mužného věku vzdát.

V Mnichově, kde už dříve rok žil jako student, byl mladý doktor uveden do několika domů, s pozdravy a návštěvami však nespěchal, neboť chtěl své styky volit naprosto svobodně a svůj život uspořádat nezávisle na dřívějších závazcích. Především dychtil po uměleckém světě, který právě v této době opět kypěl novými idejemi a téměř denně odhaloval stavy, zákony a zvyky, jimž bylo nutno vyhlásit válku.

Záhy navázal bližší vztahy s kroužkem mladých umělců tohoto typu. Setkávali se u jídla a v kavárně, při veřejných přednáškách a brzy také přátelsky v bytech a ateliérech, většinou v tom, který patřil malíři Hansi Konegenovi, jakémusi duchovnímu vůdci skupiny umělců.

V dalších stycích s těmito umělci nalezl leckterý podnět k údivu, aniž přitom ztratil dobrou vůli k učení. Především mu bylo nápadné, že ta hrstka slavných malířů a sochařů, jejichž jména vždy slyšel jmenovat v těsném spojení s mladými uměleckými revolucemi, je zřejmě reformátorskému myšlení a konání mládeže mnohem vzdálenější, než si myslel, a že zřejmě spíše v jisté osamělosti a neviditelnosti žije jen pro svou práci. Ano, tito slavní rozhodně nebyli mladými kolegy obdivováni jako vzory, nýbrž ostře, ba s neláskou kritizováni a zčásti dokonce přezíráni. Vypadalo to, jako by se každý umělec, který bezstarostně tvoří svá díla, dopouštěl zrady na věci revoluční mládeže.

Takovému chaosu odpovídal určitý mladicko-pedantský rys v Reichardtově povaze, takže navzdory občasným pochybám velmi záhy s celým tímto způsobem chování souhlasil. Nebylo mu nápadné, jak málo a s jakým (...)

(......)