Hermann Hesse
překlad: Vladimír Tomeš

RANÁ PRÓZA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Horečná Múza

Má horečná Múza je dneska u mne. Sedí klidně a je pěkně zticha, ta, která jindy má přece ve zvyku honit se po ulicích sem a tam. Zachtělo se jí sedět a lichotit mi jako za dob, kdy jsme oba ještě byli zamilovaní snoubenci a dvě světlé hlavičky. Se zvrácenou hlavou sedí zabořená hluboko do křesla, upírá na mě pohled, zamlžený, vševědoucí, horečnatý, který k ní patří už po mnoho let. Tím pohledem se na mne dívala už mnohou noc od té doby, kdy jsme se sobě za mlada poprvé dravě zaslíbili a kdy jsme se při kmitavém světle spalujících chlapeckých písní vy smívali mým bohům a honosili se, že naše cesta povede věčně jen divočinou.

Tento pohled ví o všem, co je skryto v hloubce a klíčí, proniká do všeho, co je v rozpuku, a znesvěcuje každé tajemství. Teprve vně odbožštěných chrámů a povadlých zahrad lásky začíná se hrou otázek a odpovědí a protiotázek, dychtí po tajemstvích, která ještě žádné oko nevyslídilo.

Prozkoumali jsme spolu mou duši a dospěli až tam, kde naslouchání znamená smrt. Náš zaostřený zrak byl všude, kde se lomily barvy a rozplývaly zvuky, a byli jsme dychtiví odhalit zákony náhody. Milovali jsme zbloudilé vlny zmírajících tónů a bledé duhové světélkování zanikajících barev, a všechna mezní místa, kde vládlo chvění, pochyby a agónie.

Vystavěli jsem si svůj svět, svůj podivuhodný, neuchopitelný, nemožný svět z nalomených chvějících se tónů a duhově třpytných horečných barev Moje Múza však bledla a byla od jednoho snu k druhému štíhlejší a krásnější. Zrcadlíli se v mých myšlenkách, uchvacuje její bledý obraz ladností něžných údů, těžkými pletenci vlasů, ušlechtilostí rukou a kloubů a temně rudými rty. Ve všech dobách snili v okamžicích nadpozemského zanícení šílení malíři o takových obrazech a s očarovaným štětcem se úzkostně pokoušeli o nejprchavější plochy zářivých barev v nesmělých, tušených liniích. Takový obraz, spatřený v plachém vytržení, pronásledoval stříbrné sny Sandra Botticelliho a vymámil z něho jemné, podivuhodné umění a hnal jeho zjemnělou ruku od obrazu k obrazu, až se mu zlámal štětec i prsty.

Moje Múza se usmívá, když se rozpomíná sama na sebe. Stála za ním a svým pohledem vymámila z jeho obrazů prchavý žár roztoužených rtů a očí. Loudila z něho jeho umění od obrazu k obrazu, až se mu zlámal štětec i prsty. Mně ale o něm vyprávěla a líčila mi neslýchaná přání jeho rozpálené duše a vodila mne protínajícími se kruhy jeho střízlivých dantovských kreseb.

Jindy se opřela o hubené tělo chorého klavíristy a nutila jeho ohebné prsty, aby hmataly tam, kde to zní nejněžněji, a učila ho jemným, lomeným tónům, které strhnou bušící srdce a rychlý dech posluchače do zádumčivě divokého víru. Tohoto hubeného, nemocného Chopina vábila od jednoho dráždivého podnětu k druhému, učila ho, aby naslouchal svému srdci a rozuměl mu a učila jeho (...)

(......)