Hermann Hesse
překlad: Vladimír Tomeš

RANÁ PRÓZA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Na paní Gertrudu

V nejosamělejší komnatě mého zámku, pod klenutím úzkých oken, často sedáváš, nejpřívětivější z mých mrtvých. Po všech chvílích, kdy jsme byli spolu a drželi se za ruce, stále ještě přetrvává tvoje nepochopitelná, dobrotivá přítomnost, jako tomu je u hvězdy, která pohasla a jejíž paprsky k nám dosahuji ještě dlouhý čas.

Už se nedopočítám, kolikrát jsem se procházel pod nebem Dantova Nového života. Nedopočítám se, kolikrát jsem zoufale hledal jiný obraz, v němž by ses zjevila. Žádná krása než ta, která je v oné nejsladší básni, se ti nevyrovná. Často se mi zdá, žes to byla ty, že právě tys šla kolem zasněného Danta, a pak už jen jednou jsi přešla po zemi, ve stínu mého roztouženého mládí. Že jsem tě spatřil tělesnými zraky, že tvoje ruka spočívala v mé, že tvůj lehký krok zněl na zemi vedle mého, což to nebyla milost z jiného světa, nebyla to žehnající ruka na mém čele, pohled projasněných očí, brána, která se mi otevřela do říše věčné krásy?

Když spím, vidím tě často ve snu jako živou a vidím jemně utvářené, bílé prsty tvé ušlechtilé ruky, jak spočívají na klávesách klavíru. Nebo tě vidím stát proti blednoucímu večernímu nebi a pozorovat proměnu barev očima, které posvěceny podivuhodnou znalostí krásna jsou plny hlubokého lesku. Tyto oči ve mně probudily nesčetné umělecké sny a vedly mě za nimi. Tyto oči jsou tím nejcennějším, co mi v životě bylo dáno, neboť jsou to hvězdy krásy a upřímnosti, plné dobroty i přísnosti, oči, jež nelze podvést, oči určující, jež učí být lepším, odměňují, jsou nepřáteli a mstiteli všeho bezcenného, nepodstatného a náhodného. Vydávají zákony, přezkušují, odsuzují, obšťastňují přemírou štěstí. Co je prospěch, co je přízeň, co je sláva a světská chvála bez záruky a milostivé záře těchto nepodplatitelných světel!

Den je hlučný a krutý, vhodný pro děti a válečníky, a veškerý denní život je pln nedostatků. Což není každý nadcházející večer návratem, otevřenými dveřmi, což se v něm celá věčnost nestává slyšitelnou? Ty, podivuhodná ženo, jsi mě učila vracet se domů a naslouchat hlasům věčnosti. Když už byla poslední brána připravena rozevřít před tebou veřeje, řekla jsi mi: “Večery měj za posvátné a jejich mlčení nevyháněj ze svého domu. A nezapomeň také na hvězdy, neboť ty jsou nejvyššími symboly věčnosti.”

A jindy jsi mi řekla: “Mysli na to, že i když mě ztratíš, měl bys se ženami udržovat mír, neboť mají ke všem tajemstvím nejblíže.” Od té doby jsem s nikým neměl takové rozmluvy beze slov jako s hvězdami a s ženami.

V tu hodinu, kdy jsme uzavřeli přátelství, vstoupil mezi nás ještě někdo, neviditelný a nepochopitelný, duch a bůh ochranitel. Připadá mi, že mi neviditelnými gesty požehnal a promluvil ke mně tato slova: apparuit iam beatitudo vestra. Tento duch u mne od té doby zůstal a mnohostranně se mi osvědčil, jako utěšitel, jako vykladač hádanek, jako třetí v společném štěstí. Často se má ruka chystala unáhlit, a on mi ji zadržel; často jsem užuž přešel kolem něčeho krásného, (...)

(......)