Bohumil Hrabal

VITA NUOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Nedaleko Innsbrucku je zámek Ambras kam Habsburkové sváželi všechny kuriozity světa tady v jednom pokoji jsem uviděl desítky žerdí a z nich tryskající selská práva psaná na pergamenových proužcích ty proužky byly kruhem staženy na konci těch tyčí jak cepy jak fábory vlající volně ze selských krojů jak žíně z koňských dlouhých ocasů Každým pohnutím a zatřepáním se ty texty selských práv propojovaly a mísily a tak vznikaly miliony větných kombinací miliony slovních variací jejichž základ byla abeceda obsahující pouhých několik desítek písmenek Když jsem tak tady stál a zíral na ten pokoj plný letristických kombinatorik pochopil jsem proč dadaisté byli tak vzrušeni když rozstříhali noviny a vysypali do klobouku ta rozstříhaná slova a pak je vytahovali a dík náhodě je opisovali v podivuhodné texty…

Teď když jsem dopsal Vita nuova text který jsem psal v proudu dlouhého nadechnutí a vydechnutí uvědomil jsem si podstatu diagonálního čtení uvědomil jsem si že k šikmé sondě stránkami oči ani duch nepotřebují interpunkce uvědomil jsem si že nejen já ale statisíce čtenářů novin a dlouhých románů že už umíme rychle obracet stránku za stránkou jen jakýmsi zadržovaným pádem očí se bdělý duch zastaví jen tam kde vyšší signální soustava řekne že tady je něco co je hodno čtenářovy pozornosti že tady lze číst maličkou chvíli horizontálně… a pak zase pokračovat v diagonálním čtení Já jsem si dovolil ten luxus nikoliv jako Joyce který jitřní monolog paní Molly Bloomové napsal bez interpunkce jakousi Schlummerlied vnitřní monolog který tak jako Země Gea nezná a nepotřebuje znát ani interpunkci ani gramatiku… já jsem si dovolil ten luxus diagonálního čtení apriori protože tou samou metodou jsem četl ve své minulosti když jsem z ní vybíral zasuté obrazy mého života které jsem hovorem převedl do jednodimenzionálních řádků Myslím že tou šikmou sondou do svého podvědomí a předprahového vědomí jsem postupoval tak jak pan Barrande který když stavěl u Prahy železniční trať tak v šikmých vrstvách struktury skal v diagonálních vrstvách nacházel překvapující trilobity tak jako diagonálním čtením nachází čtenář otisk sama sebe…

Toto jaro bylo překrásné, protože přišiel k nám Vladimír přítel mého muže o kterém jsem slyšela tolik vyprávět byl to vysoký mladý muž docela vypadal jako by hrával basketbal nebo volejbal a když mne uviděl tak byl v rozpacích a říkal mi Mladá paní a hned se ptal mého muže Doktore půjdeme na procházku? A štrnkneme si pak někde piva? a Pustí vás vaše paní? A můj muž řekl Co by mne nepustila Vladimírku vezmeme ji s sebou ať máme s sebou pěknou kočku A já jsem hned viděla že Vladimír tomu rád není že by raději šel s mým mužem sám ale já jsem si vzala kostýmek a deštník a ty moje botičky s vysokými kramflíčky a oblékala jsem se kryta otevřenými dveřmi skříně a můj muž s Vladimírem stáli na dvoře a Vladimír opatrně odlupoval otřískanou omítku pozorně ji bral do prstů a pak na dlaň a cosi vážně vykládal mému muži Tak tam stáli na dvoře (...)

(......)