Bohumil Hrabal

VITA NUOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dnes v noci můj muž byl prací tak znavený jako by spadl ze skály ležel s rukama rozhozenýma a sténal a naháněl mi strach tou svojí předstíranou veselostí ve dne A pak o půlnoci zase usnul tak tvrdě a bez hlesu že jsem rozsvítila a myslela jsem že můj muž mi umřel třásla jsem s ním a když se probudil oddychla jsem si Ty jsi mne polekal povídám Řekl mi holčičko ten můj život to je nemocnice to je kriminál prsty mám gramblavé tak jako jsem je míval když jsem s tou samou vášní zahradničil a při tom jsem chtěl hrát na klavír ten můj Liebestraum a nešlo mi to zrovna tak jako dneska když jsem chtěl psát na psacím stroji a prsty mi neposlouchaly to co jsem chtěl jimi na klávesnici vlastně na klapky psát… A pak ten můj muž ta moje budoucí jednička ležel a když se obracel tak sténal… pak vstával tak jako převrácený dětský kočárek a vlekl se chodit dívat na hodiny a já už jsem věděla že když se jde podívat na hodinky tak si vždycky bláhově přeje aby už bylo pět hodin ale ony zatím byly hodiny tři… tak zklamán zase se dovlekl a zase se natočil zády a skulil se do postele na záda a ač byla tma já jsem věděla že má oči otevřené a nemůže se dočkat rána a zase se s námahou chodil dívat kolik je hodin a pak si zvolna vařil kávičku a usrkával ji jako drogu a k tomu kouřil ty dvě silné americké cigarety a tak jedině okřál a já jsem měla volný den a tak jsem spala a on docházel do práce a vždycky se nade mnou naklonil a já i kdybych nespala tak jsem předstírala že spím protože jak se nade mnou nakláněl tak jsem přes zavřená víčka věděla že mne má rád že se na mne dívá tak jako moje matka když jsem byla dítě… A pak když odešel tak jsem usnula tvrdě aby když jsem se probouzela moje myšlenky vždycky pracovaly za mého muže umiňovala jsem si že můj muž nesmí už chodit do práce můj muž musí začít opravdu psát a zatímco budu v hotelu tak můj muž sám sebe musí prověřit zdali na to psaní má zdali se nemýlí nejen on nejen jeho přátelé ale i jeho maminka která byla přesvědčena že ten její synáček to někam dotáhne ne že by si to přála ale že tomu tak musí býti protože ona snívala o tom že ona jednou se taky stane tou jedničkou na prknech která znamenají svět… Myslela jsem si v posteli že za ten pokus to bude stát protože já si vydělám peníze pro oba dva přihlásím mého muže že je v domácnosti a ať se tedy objeví ta propast že na psaní nemá že si jen hraje na budoucího spisovatele… a kdyby přestal chodit do práce tam ve Spálené ulici tak už jen proto že nemůže vydržet ten nápor té dřiny tam v průvanech a při tom strašlivém pití džbánů a mázů piva a pak ještě po šichtě s Vencou a Tončou tam u Krále Brabantského pít tvrdý alkohol a vykládat a vykládat a pořád jen odkládat to tak jednoduché… sedět doma u psacího stroje a napsat tu svoji jedinou velkou knížku ve které by bylo všechno.

Ten tvůj muž… řekla mi s pýchou ta moje nymburská maminka… ten kdyby dneska chodil do obecné školy tak by musel přestoupit do školy pomocné protože ten můj synáček už od třetí třídy (...)

(......)