Bohumil Hrabal

VITA NUOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Můj muž mi chodíval naproti k tramvaji kterou jsem se vracela z práce domů z toho mého hotelu Paříž Někdy ale nepřišel a to jsem hned věděla že je doma že leží v posteli že příliš pil a že se za to stydí To bylo jeho můj muž se po každé té své pijatice styděl když jsem se vrátila a raději ležel abych neviděla jak vrávorá Dneska mi nepřišel naproti a tak jsem kráčela pustou ulicí Na hrázi Nikdo nešel a když už jsem zahnula v té naší ulici a uviděla jsem plynovou lucernu před naším barákem oddychla jsem si a z kabelky jsem vylovila klíče Když z Ludmiliny ulice se vyřítil mužský a měl rozepnutý poklopec a držel v dlani to svoje přirození a já jsem se dala do běhu nohy mi slábly a ten mužský už běžel za mnou dýchal mi skoro do vlasů a já jsem jen slyšela jak sípal a vykřikoval tlumeně co všechno se mnou udělá bylo to hrozné to co říkal můj muž taky někdy když jsme dělali ty věci tak taky hovořil hrozně sprostě a vlastně všichni mužští i ten můj klenot Jirka taky když jsme dělali ty věci předříkával mi sprosté věty a byl vilný jako chlípný kaňour ale to všechno asi tak nějak patřilo k tomu všemu čemu se říká láska ale tenhle chlap za mnou do mne hučel a já jsem už doběhla ke svým dveřím ale nemohla jsem hrůzou navléci do klíčové dírky klíč který pořád jektal a ten mužský za mnou stál těsně u mne a onanoval strašlivě do mne dál metal ty svoje věty ve kterých mi sliboval že mne i přizabije a já jsem v hrůze se opřela do dveří a stiskla kliku a ono na štěstí dveře byly otevřené a vpadla jsem do temné chodby a když jsem se otočila abych zabouchla za sebou ty naše dveře ten mužský už stříkal semeno na dveře a ještě jsem slyšela jak mrsknul dlaní to svoje semeno na kliku dveří a já jsem měla ještě zbytky sil a zasunula jsem klíč a zamkla jsem a pak jsem byla opřená o dveře a ten mužský tam na ulici to jakoby věděl a těsně u výplní dveří tam znovu sípal ty svoje sprosté věty ve kterých mi znovu hrozil že až mne znásilní tak mne zabije A tak jsem se opírala dlaněmi o mokrou stěnu chodby a když jsem vyšla na dvorek tak jsem byla slabá že jsem po čtyřech vylezla ze schodku na schod a pak na ten náš dvorek a tam už svítilo naše okno a když jsem stiskla kliku a vpotácela jsem se domů tak to bylo tak jak jsem to očekávala můj muž se usmíval a ležel v posteli a peřinu měl až po bradu a zvesela mi vyprávěl kdo mne všechno nechá pozdravovat a Vladimírek tě nechá pozdravovat a Standa a Vladimír Vávra a nechá mne pozdravovat pan Vaništa a Pepíček A když vyříkal kdo mne ještě všechno dává pozdravovat a posílá pozdravení a když mne viděl jak jsem se zhroutila na židli a jak mi vypadla taška a klíče a jak se třesu tak ten můj muž vystřízlivěl a posadil se a já jsem jej jen prosila aby vzal hadr a klíče a šel z našich dveří utřít tu hnusnou věc a pak tak jak jsem byla zatímco můj muž se už obouval tak jak jsem byla lehla jsem si naznak tak oblečená ležela jsem naznaku a v kamnech hučel oheň a já jsem se roztřásla zuby mi jektaly a můj muž vrávoral a pak jsem (...)

(......)