Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Zvon zvonil poledne.
Pan Hyrman, obrovský řezník s malinkou zlatou náušničkou v levém uchu, otevřel výkladní skříň a přes řadu vepřových hlav a skrz asparágusy se díval do svého krámu.
„Pánové,“ volala tam jeho žena, „v řeznictví a uzenářství je čistota půl zdraví!“
A dál hadříkem leštila kachlíčky a prsy se jí házely a čtyři pojišťováci, reprezentanti Opory v stáří, se jí dívali za výstřih.
„Ani byste nevěřili,“ dodala řeznice, „jak takovej asparágus vycucá mastnej vzduch.“
„Proto jsou na židovským hřbitově černý bezy,“ řekl reprezentant pan Bucifal, „takovej černej bez, ten pustí kořen a za pár let vycucá všecko. Milostpaní, ten páreček byl fantastickej!“
„Madam,“ řekl plnými ústy pan dirigent Opory v stáří Krahulík, „to jsou párečky kostelecký, nebo frankfurtský?“ a sklonil se a utřel si rty do ubrusu.
A řeznice se smála, nesla krájenou šunku, zdvihla ten růžový plátek nad otevřená ústa krásného mladíka a zvolala:
„Tady jedna specielní šunčička pro pana Viktora!“
A reprezentant pojišťovny pan Viktor Tůma, krasavec berberského typu, olízl řeznici prstíky a kučerami ji lehce, jakoby omylem, drcnul do prsou.
„Ani kostelecký, ani frankfurtský,“ řekla řeznice, „tyhle párečky děláme sami! Já a můj mužíček!“
Ukázala do výkladní skříně, kde klečel pan Hyrman a dával do vepřové tlamy žlutý citron.
„Klečí tam v té samé póze jako socha pana biskupa a kardinála knížete Thun-Hohenštejna na malostranském hřbitově na Smíchově,“ řekl pan Viktor.
„Vy jste taky katolík?“ zaradovala se řeznice.
„Taky,“ řekl pan Viktor a zvedl své modré oči a otevřel ústa a paní Hyrmanová se naklonila a spustila tam tenounký plátek šunky a nechala se něžně kousnout do prstíku.
Pan Hyrman, když tohle viděl, vzal citron a vrazil ho do prasečí hlavy.
„Tak pánové, co si ještě dáme?“ zvolala řeznice.
„Ještě jednou párečky!“
„A mně víc křenu!“
„A mně křen s hořčicí!“
„A já bych prosil šunku,“ řekl reprezentant pan Tonda Uhde, elegán s růží v prstech a svrchníčkem jen tak přehozeným přes ramínka.
A řeznice odešla do přístěnku a reprezentanti pojišťovny se dívali přes asparágusy a holou hlavu pana Hyrmana na náměstí, kam od morového sloupu přijížděla ženská na bicyklu a na řídítkách měla veliký pohřební věnec zdobený pichlavým listím a fialovými stuhami, které se mrskaly. A ta ženská měla zdviženou bradu, protože ji k tomu nutily ty ostny pichlavého listí mahonie.
„Co to tam je na tý pentli napsaný?“ povídá pan dirigent, a jak vykročil k výkladní skříni, smetl ze stoličky reprezentanta Tondu Uhdeho, který padl na záda, a pan dirigent jej překročil a lehce jej kopl do hlavy.
Pak se opřel do výkladní skříně, rozhrnul asparágusy a smál se a slzy kapaly na hřbet ruky pana Hyrmana, který klečel ve skříni.
„V poledne je zavříno,“ řekl řezník a vzal prasečí hlavu a roztrhl ji.
„Vaše paní nás pozvala,“ vystřízlivěl pan dirigent.
„To jsou blbý vtipy,“ zlobil se Tonda.
„Víte, co tam bylo napsáno?“ (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
