Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Krám byl temný a na pultu zářila stříbrná pokladna jak maketa vodní přehrady.

Pan Viktor Tůma, reprezentant Opory v stáří, když vstoupil, uklonil se do dílny, kde u dlouhého stolu seděly čtyři dívky a každá měla před sebou hromádku umělých okvětních lístků, které hbitými prstíky vinuly na drátěné stonky.

„Dobrý den, krásné slečny! Kdepak máte pana šéfa?“ Optal se a uklonil. A mladé dělnice zvedly od umělých květinek oči a uklonily se taky. A každá ukázala beranici vlasů a nosíkem přivoněla k hromádce nevonících kvítků, které ležely na stole.

„U kasy je zvonek, zazvoňte si!“ řekla jedna a pak zase všechny pracovaly dál, jako by háčkovaly mrňavou dečku nebo držely za křidélko živého barevného ptáčka.

Pak se na konci krámu objevil pod žlutým světlíkem holohlavý muž a kráčel podle chomáčů umělých růží a jiřin a konvalinek a narcisek a petrklíčů, které jak chomouty visely na skobách… A muž měl silné brejle, které mu vrhaly pod víčka dva zářivé turecké půlměsíce. Zastavil se u pultu a na desku položil ruce a obě ty paže byly umělé a tabákové barvy jak ruce Panenky Marie Čenstochovské.

„Pan Krause?“ optal se Viktor.

„Tak. Pán si přeje?“ nastavil chlupaté ucho pan Krause.

„Jsem student filozofie a ministerstvo školství a národní osvěty mě uvolnilo, abych jako reprezentant Opory v stáří sepisoval všechny ty, kteří chtějí mít penzi. Pan ministr si přeje, aby tuhle akci dělali slušní lidé.“

„Krásná akce,“ řekl obchodník, „o penzi mám zájem, je to otázka pojistně matematická…, ale jakoupak studujete filozofii?“

Optal se a snažil se stisknout mosazný knoflík protézy.

Reprezentant stisknul knoflík a umělý palec odskočil jak klepeto a pan Krause shrnul cigaretu.

„Ten mechanismus já znám,“ řekl Viktor, „když byl nálet na Pardubice, tak zrovna takováhle ruka visela na hřebíku v prvním patře,“ řekl a stočil hořící sirku do dlaně.

Pak obchodník inhaloval kouř.

„Mladý muži, tak jakoupak filozofii studujete?“

„Metafyziku.“

„Krásnou vědu! Ale jakou metafyziku? Ante rem? In rebus? Post rem?“

„Ante rem, platonské ideje.“

„Parádní věda!“ zkrásněl pan Krause tou zprávou a reflexy čoček mu běhaly tváří jak stříbrné rybičky. „Tak mladý muži, zahálčivost Chaldeů a jasný duch Hellady nám krásně transformovaly židovskou moudrost…, ach! A proto mám rád krále Šalamouna a ten jeho stav zdánlivé roztříštěnosti mezi dvěma póly, mezi knihou Kazatel a Písní písní,“ hynul obchodník a mísil slova s tabákovou vůní a oční víčko se mu nížilo níž a níž.

Bylo ticho, jen dívčí ruce z dílny šustily prací a cigareta vzlínala dýmem, který se rozdvojoval pod bradou pana Krause jak lékařské sluchátko.

„Může se mi potom někdo divit,“ řekl po chvíli, „že jsem si zamiloval Filona Alexandrijského, filozofa iracionálního a křehkého jako ty moje květiny? A mohl by mi to mít někdo za zlé, že nejvíc zbožňuji Hermese Trismegista?“ zvolal pan Krause a udeřil protézou o hranu pultu a zbytek cigarety padl na černou zem.

„To je jen k vaší ozdobě,“ (...)

(......)