Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Řetízkový kolotoč stál na samém břehu benátské noci. Ariston metal z jeho útrob na všechny strany šílenou muziku, podobnou obrazům nymf a najád, které zdobily výplně kolotoče. A ramena byla posázena barevnými žárovkami, a když kolotoč dostal rychlost, sedátka se vznášela nad řekou, a kdo se vyklonil, viděl, jak trámy a vzpěry kolotoče rozmíchávají hlubinu, ve které se zrcadlí kružnice z lidských nohou a řetízků a tváří, protože u vody je všeho dvakrát víc.

Reprezentant pan Viktor Tůma svíral dívku s lekníny, přehodil si ji až za sebe a jejich řetízky se propletly. A pak ji mocným pohybem vymrštil až do modrého stínu noci… a sedátko se opět vracelo, dívka se otočila, nazpět vztáhla ruku a pan Viktor natáhl paži vpřed, ještě kousek, ještě… a jejich prsty se zahákly, reprezentant přitáhl dívku, mocným pohybem ji stáhnul za sebe, chvíli ji podržel a šeptal jí do ucha něžná slovíčka. A znovu ji vymrštil do prostoru, až tam, kam dovolovala odstředivá síla a řetízky kolotoče, sám se skoro zastavil. Tu chvíli do něho vrazil pan dirigent Opory v stáří, který seděl na sedátku za ním, a než Viktora hodil do prostoru, pošeptal mu:

„Tu holku musíš sbalit!“

A Viktor, unášený kopancem vzhůru, přivřel oko.

Pak majitel kolotoče zazvonil, dal páku na nejvyšší rychlost a sedátka a řetízky se ještě víc vzdálily pošlapané louce a obličeje cestujících defilovaly po kružnici za hranici světel žárovek a modrého stínu noci jak veliké kuličkové ložisko.

Dívka s lekníny trnula, co kdyby se s ní utrhlo sedátko, kam až by asi doletěla? Možná až doprostředka řeky, ve které by roztříštila zrcadlící se měsíc, možná ale taky rovnou doprostředka prámu, který plul tiše, ozdoben barevnými lampiony a s hudbou tamburašského spolku, jistě by ten prám prorazila a lampiony by tiše zhasly…, ale co kdyby se s ní sedátko utrhlo nad řekou a ta síla by jí mrštila na břeh, do plachty boudy s cukrovím? Nebo kdyby doletěla až do střelnice rovnou do plechových figurek a všechna skrytá péra by spustila jak trefená do terče… Anebo co kdyby i s těmi řetízky přistála a porazila boudu s člověkem v bílém plášti, který na špejle namotává růžovou cukrovou vatu? Anebo letěla ještě dál, rovnou do necek, ve kterých se chladí láhve piva a sodovky?

Ale majitel kolotoče odzvonil těm možnostem, zvolnil rychlost a řetízky se zvolna svíraly, jako když zvolna stahujete deštník… Pak několik podrážek zavadilo o prkennou podlahu a kolotoč zastavil.

„Motá se mi hlava,“ řekla dívka.

„Na to je nejlepší sklenička,“ pozval ji pan dirigent. A když stáli pod plachtou výčepu a srkali sladký likér, povídá pan dirigent:

„Tak jak jdou kšefty?“

„Mizerně, lidi to málo kupujou,“ řekla.

„Ale…! Sakramentský komáři!“ rozhodil dirigent rukou a vchrstnul kmínku reprezentantu Tondovi do obličeje.

„Pardon,“ omluvil se pan dirigent a rozvazoval dívčin tlumok a smál se, až slzel. Pak vyjmul jeden umělý leknín, zabalený v hedvábném papíře.

„Vy máte blbý vtipy,“ nadával pan Tonda a utíral si (...)

(......)