Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Hostinský pokoj hotelu U Černého koně byl vymalován bíle a nábytek byl taky bílý. Tři mosazné postele, dvě veliké skříně, dva noční stolky a v oknech světle modré záclony. Dveře skříní měly skleněné výplně, za kterými byly světle modré záclonky stažené vprostřed bílou mašličkou.

Slečna Nadja vešla do pokoje a rozhlížela se. Za ní kráčely mokré cápoty jejích střevíců. Sňala ze zad krosničku, ve které byla modrá reklama značky DUHA, kruh s výsečemi všech barev. Postavila tu reklamní desku k umývadlu, pak otevřela skříň, stáhla z postele prostěradlo.

Pan Antonín Uhde, reprezentant Opory v stáří, stál v otevřených dveřích a zvědavě se díval na dívku.

„To je nápad!“ řekl, když Nadja vešla do skříně.

A kráčel ke druhé skříni a zanechával za sebou mokré šlépěje. Ale když chtěl otevřít druhou skříň, viděl, že je zamčená a v zámku není klíč.

„Asi toho svýho šéfa nemáte moc v lásce, co?“ řekla Nadja ve skříni a přes pootevřené dveře přehodila podprsenku.

„Moc ne,“ řekl pan Tonda a otevíral šuplíky nočních stolků, pak poklekl a pátral pod postelemi.

„Já bych si to nenechala líbit! To máte takovou hroší kůži?“

„Jak dlouho děláte přednášky s tou DUHOU?“ optal se.

„Dva roky.“

„Tak už byste měla vědět, jak se agenti s teplou vodou někdy zoufale nudí a že nejlepší obrana proti nudě je hec…“

„Jo vy jste nudista!“ zvolala Nadja a vykoukla ze skříně a přes dveře přehodila kombiné a optala se: „Co hledáte pod těma matracema?“

„Vlásenku.“

„Tak proč si neřeknete…?“ zasmála se a nastavila ze skříně hlavu a Tonda vytáhl z jejích vlasů vlásničku, ohnul ji, pak zastrčil ten drátek do zámku, díval se do stropu a citlivě poodmykal mechanismus a hovořil: „Víte, já už taky tak trošku musím dělat klauna…, totiž mezi námi…, já už nemám tu sílu umět bezohledně házet živnostníky do penzí a jen z nich vyždímat prachy… Otvírat zámky, to není jen tak! Vaše nervy musí pokračovat až na samý koneček vlásenky… Víte, já už jsem zapomněl lhát…“

„A čím jste byl dřív?“ optala se Nadja a vystoupila ze skříně, obtočená prostěradlem.

„Čím…?“ řekl a díval se na postavu světlovlasé dívky, která stála uprostřed pokoje, vsunula ruku za prostěradlo, stáhla si cosi až ke kotníkům a teď se narovnala a vyšla pochodem na místě z kalhotek, které vzala a přehodila přes dveře skříně. „Co se na mě tak díváte?“ usmála se.

„Myslím, že jste krásná.“

„Co tím chcete říct?“

„Že jsem už zapomněl lhát, ale vy mi to nevěříte!“

„Věřím, ale vám od pojišťovny? Když mi řeknete, že je čtvrtek, radši se podívám do kalendáře.“

„Slečna dostala mockrát přes prsty…“

„A do těla!“

„A hotovo!“ zvolal Tonda a otevřel dveře skříně, pak narovnal paklíč zhotovený z vlásničky a podal tu vlásenku Nadje, která nastavila hlavu, a Tonda zastrčil vlásenku do jejích vlasů.

„Děkuju,“ řekl.

Když se vyzul a vstoupil do skříně, klopýtl o cosi.

„Je tady gramofon,“ řekl.

„Gramofon?“ zvolala Nadja. „Aby tam tak byla deska!“

A vzala kufříkový gramofon a postavila na stůl.

(...)

(......)