Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Za rozcestím okresních silnic stál vůz. A před koněm klečel mužský v kožených rajtkách a krejčovským centimetrem měřil tomu koni obvod kopyt, pak šířku prsou, potom výšku nohy od kolena ke kopytům. A všecko si zapisoval do notejsku.
Za pangejtem stoupala cestička k domku a u toho stavení stálo lešení a za lešením byla bílá zeď a na té zdi byl emailovými barvami vymalován obrovský kůň a tomu koni chyběly přední nohy Na tom koni seděl v podvlíkačkách jezdec a tasil zahnutou šavli.
Mužský v rajtkách, když si zapsal všechny míry, řekl:
„Tak a bude to natur.“
Dva reprezentanti Opory v stáří, kteří přijeli autobusem, se divili.
„To chcete ušít tomu koni kalhoty?“ povídá pan Bucifal. Mrňavý kočí ukázal bičem na stavení.
„Tak tohleto má bejt můj Fuksa? Ňáko se mi to nelíbí!“
„Umocnil jsem to,“ odpověděl mužský v rajtkách.
„Ale můj Fuksa je krásnej belgickej kůň,“ řekl kočí a popleskal valacha, „ale támhle na tý zdi, to je hajtra, která courá břicho po zemi. Jak ňáká lasička! Kdepak Fuksa!“
A vyplil se a zapráskal bičem a belgický kůň zalehl do postraňku.
„Blbouni!“ vykřikl muž v rajtkách. „Dyk to maluju jen a jen kvůli vám! Vyřiď všem kočím a šoférům, že jsem to udělal proto, aby se měli už z dálky na co koukat. A večer že svatej Václav bude vosvětlenej zespoda jak Hradčana!“
Kočí se otočil a šel pozpátku a ukazoval bičem:
„Jakejpak svatej Václav? Vždyť ten tam vypadá, jako by utekl z Beřkovic!“
„Jsem na dobrý cestě,“ řekl muž, „kdyby se ta moje malba tomu kočímu líbila, asi by ty moje malby nestály za nic.“
„Vy jste pan Nulíček,“ řekl pan Bucifal.
„Jo.“
„To je fakt,“ řekl pan Tonda Uhde.
„Tak my jsme reprezentanti živnostenské penze. Psal jste nám, že máte zájem, tak jsme tady.“
„Jo, jen pojďte dál,“ řekl pan Nulíček, a když vykročil, na nártu holínky se mu zatřpytila zaschlá krev.
Na dvorku visela na ráhnu rozpáraná koza a měla skleněné modré oči a z nosu jí kapal rosol. Obrácená kůže trčela na plaňkách v plotu a obšívaly ji zelené a zlaté mouchy. Několik slepic tahalo a napínalo po dvorku zahnědlá střeva.
Starý, poloslepý pes zvedl v koutě nohu, jako by hrál na housle, a dlouze močil.
„Pánové!“ zvolal pan Nulíček.
„Co je?“ polekal se pan Bucifal.
„Víte, co jednou musím namalovat? Poslední soud všech bílejch koz, co jsem kdy podřízl! Ale kde seženu tolik běloby?“
„Až budete členem Opory v stáří,“ řekl pan Tonda, „můžete dostat mimořádnou výpomoc.“
„To rád slyším,“ zjihnul pan Nulíček a vytáhl z holínky řeznický nůž a okrajoval si záděry, „protože to bych měl celej život jezdit na kole a křičet: ‚Kůžééééé!‘? Ale pěknej vobraz by to byl, už je ve mně. A ten vobraz se bude jmenovat Poslední soud koz. A já budu v něm stát uprostředka s tímhle nožem.
Pánové, s jakou chutí já zarycnu takový koze do krku nůž! Ale jako kůžičkář, jsem živnostník?“
„Ano,“ řekl pan Bucifal, „je to radikovaná živnost.“
„Tak to je radostný poselství,“ pravil kůžičkář.
„A tyhlety malby taky,“ řekl pan (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
