Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

Na konci městečka je ohrada a přes celou tu ohradu se táhne nápis:

TECHNICKÁ LABORATOŘ DROGUERIE U BÍLÉHO ANDĚLA.

„Hele, Bucifalku,“ povídá pan dirigent, „každej pojišťovák, když začíná, tak musí udělat maturitu. A kterýho živnostníka udělat je nejlehčí?“

„Drogistu,“ řekli reprezentanti pan Viktor Tůma a Tonda Uhde.

„Tak hele, jděte majiteli kvetoucí laboratoře nabídnout penzi…, penzi…!“ pravil pan dirigent a zvedl prst. „Vůbec to slovíčko: penze, to se musí umět užívat jak krásná žena briliantovou brož… Penze, penze! Pánové, to musíte zašišlat, jako se matka mazlí s dítětem, jak milenec, když šeptá milence smluvený klíč k nejkrajnějšímu důkazu lásky…, hezky to slovo roztřepit… Teďka mluvím vážně, zkoušejte doma před zrcadlem umět vyslovit to slovíčko: Penze! Jako byste chtěli sebe sami pojistit… Penze, neviditelných věcí podstata, záruka šťastné budoucnosti…, a teďka jděte, Bucifale, my se budeme na vás dívat vyraženým sukem.“

Když došli k vrátkům, pan dirigent zabušil.

Kdosi se šátral k brance a volal:

„Nenahazujte mi ty řemeny rukama!“

Pan Bucifal zatloukl pěstí.

„Pusťte páru do třetího kotle,“ volal hlas.

Pan Bucifal přiložil oko na vyražený suk, ale někdo z druhé strany dal pátravé oko na ten samý otvor.

„Kdo tam?“ optal se hlas.

„Tady reprezentant Opory v stáří,“ řekl pan Bucifal.

A vrátka se odtrhla a vyšel zaprášený muž v dlouhém plášti a s kopistem v ruce.

„Tady laboratoř drogerie U Bílého anděla. Pojďte dál, zaučuju novýho pomocníka,“ řekl muž a pan Bucifal vstoupil do ohrady.

A starý muž pumpoval do kádě vodu.

„My drogisti,“ řekl majitel, „jsme tak napůl mučedníci. Tuhle ruku mám, pánové, popálenou vod tý doby, co jsem experimentoval s výrobou Tancolinu, chvalně známého leštidla na parkety. Chytil kotel parafínu, a exploze! Nádhera! A ruka mi hořela jak ve Starým zákoně! Protože taková technická laboratoř, to je vědecký ústav.“

„A co to máte, šéfe, s vočima?“

„To zase, když jsem vyráběl myslivecký likér,“ řekl drogista, „to se dalo půldruhého kila myslivecké esence, dvacet gramů fialkové, potom čtyřicet litrů lihu, třináct litrů sirupu a třiatřicet litrů vody. A přece nám to chytlo a dekl mě lísknul po hlavě tak, že mi z toho švidrají voči. To doma, když večír čtu technickou literaturu, tak sedím na židli, ale knihu mám na stole a koukám se do kouta. Zkrátka, když chci číst, musím se dívat jakoby jinam. Ovšem, při experimentální drogerii se nesmíme dát odradit maličkostmi. Copak jste mi přinesl, pane?“

„Penzi,“ řekl pan Bucifal a díval se do větví stromů.

„To jsou třešně,“ řekl majitel, „taky oběť vědy. To je třeba máj, ale tyhle stromy už slavějí listopad. To od tý doby, co se tady vyrábí světoznámý jed na krysy značky Morol. Jen třešně vyrašejí listejčky, už jsou na tabák, tak účinnej je ten chlorid barnatej.“

U ohrady se zvedla obrovská doga, potácela se a byla olysalá jako ty třešně. A když přišla, lízala majiteli ruce.

„No jo, Anito,“ pohladil ji drogista, „morol je (...)

(......)