Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Chcete vidět zlatou Prahu?

Maličký majitel pohřebního ústavu pan Bamba vyšel z města a sestoupil k řece. Pak se vydal k dubinám.

„Pane Bamba!“ Otočil se.

„A hele, pan Kytka!“ řekl pan Bamba. „Copak u vody? Jdete si na inspiraci?“

„Ne,“ řekl pan Kytka, „ale jdu právě od vás a vaši fyziku jsem doma nezastihl. Pane Bamba, neměl byste pro mě trošku času?“

„Pro básníka dycinky,“ řekl pan Bamba.

„Tak tedy naše surrealistická skupina by chtěla, abyste jí půjčil na jeden večer ten váš magacín.“

„A to snad ne! Nebo byste chtěli v mým skladišti na rakve dělat kabaret?“

„Žádnej kabapysk, pane Bamba, abyste věděl, my přísaháme nejen na Bretona a Eluarda, ale i na Karla Hynka Máchu.“

„No a…?“

„A u vás by byla přednáška k výročí jeho smrti a tu přednášku by přednesl Jan z Wojkowic.“

„Jan z Wojkowic? Vždyť je připoután dvacet let na lůžko!“

„Právě proto běžím za vámi, pane Bamba,“ řekl básník, „abyste věděl, že my do toho vašeho magacínu na rakve přineseme stařičkého básníka i s tou jeho postelí.“

„To tedy bude hlína,“ prohlásil pan Bamba.

„Přesně tak,“ řekl básník Kytka a díval se v chůzi přes kamennou zídku, za kterou se popásali dva bejčci.

„To se bude taky fotografovat, ne?“ optal se pan Bamba a vystupoval na špičky.

„Přesně tak. A ty pornografie se pošlou do Parizu, k rukám samotnýho André Bretona. To jsou krávy jako bejci,“ dodal básník.

„Kde?“ optal se pan Bamba a vystupoval na špičky.

„Když dovolíte, já vás pozvednu!“

A majitel pohřebního ústavu zvedl ručičky jak peroutky a obrovitý básník jej lehce zvedl.

Když se pan Bamba dosyta vynadíval přes kamennou zídku, prohlásil: „To nejsou bejci, ale krávy.“

„Už chcete na zem?“

„Už dost,“ řekl pan Bamba a pokračoval v chůzi, „jen jestli stařičký básník bude s tím přenášením svolnej. Von věří jen na přenášení myšlenek.“

„Je to hotový,“ řekl básník, „můj poslední sexuální objekt, krásná slečna z pošty, je slabá na prsa. Tak se nechává stařičkým básníkem léčit vkládáním rukou. Tím pádem to s ním už projednala.“

„Pane Kytka, nemlátíte se mnou? Neděláte si srandu?“

„Já? Z vás si dělat střevní katarh, diaré?“

„Dobrá, věřím vám.“

Tak kráčeli podle dubiny a na druhé straně cvičili hasiči, přilby se blyštěly a rozhazovaly mosazná prasátka. Dva hasiči klečeli u stříkačky, jeden držel hubici hadice, byl pořádně rozkročen, protože očekával mocný proud vody. A trubač stál s jednou rukou v pase a druhou tiskl trubku k ústům a šilhal na velitele, který mu teď dal znamení a trubač troubil, ale z hubice hadice nevystřikl ani krapet vody.

„Maj polámaný libido,“ řekl básník.

„Já ale mám magacín na rakve ve sklepení. A pro uhlí chodím do prvního patra,“ řekl pan Bamba.

„Tím to bude paranoidnější,“ liboval si pan Kytka a otočil se a křičel přes vodu, „ať vám ty vaše stříkačky fungujou!“

„Ty krávo jedna jordánská,“ křičel hasič, „jen ať funguje ta tvoje!“

„Jen jestli se dostaneme s tou postelí do mýho sklepa,“ trnul pan Bamba, „a co kdyby pršelo? Nebylo (...)

(......)