Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Iontoforéza

Zinkové destičky a utažené fáče tlačily hlavu pana Felixe k podlaze. A taky byl obtočen zelenými a červenými a modrými drátky jak plastická mapa turistickými značkami.

Pak cítil, jak mu elektrický proud probíhá hlavou a v ústech má vůni blesku a spálených kostí.

„Sestři,“ zvolal pan Felix.

„Copak?“ ozvala se za bílými oponkami.

„Sestři, nešlo by to, aby místo tý iontoforézy mi předepsali kejtu z pivovarskýho vola?“

Mosazné kroužky zarachotily.

„Víte, jak se ve středověku léčily nervy? Klackem do hlavy! A to byste potřeboval vy! Čímpak jste v civilu?“ optala se sestřička.

„Agent, ale teď jsem na Kladně.“

„Snad né agent provokatér?“ smála se a namáčela vatu do kalciové vody.

„Ne,“ řekl pan Felix, „ale agent s teplou vodou, obchodní zástupce v pyrotechnickém zboží, ohňostroje, prskavky, bengálské ohně a galanterní zboží.“

Sestřička zmizela za bílými prostěradly.

„Sestři, slyšíte mě?“ optal se pan Felix.

„Slyším.“

„Tak vám přijedu do Trutnova a povídám ve kšeftě: ‚Kde je pan národní správec?‘ Prodavačka ukázala ke stropu a povídá: ‚V prvním patře.‘ Tak tam jdu, představím se a že mimo jiné mám taky rachejtle. Pan národní správce pochyboval: ‚Jen jestli prskají!‘ Povídám: ‚Prskají a vocasama mrskají. Jednu si zkuste!‘ A správce jednu zapálil a vona se mu vytrhla z ruky a obloukem rovnou do dětskýho kočárku na panenky, a najednou celý to oddělení hraček stálo v plameni. Když jsme potom nakládali správce do sanitky, protože maličko ohořel, šeptal: ‚Proč jsem mu to jen nevěřil.‘ To vám, sestři, byla legrace!“

Zacinkaly mosazné kroužky.

„To je vám k smíchu? To jste dostal do hlavy málo?“ zlobila se bílá sestřička.

„Málo,“ řekl pan Felix, „o trošku víc, tak už bych byl ne jednou, ale oběma nohama v ráji.“

„Nerouhejte se, vy hubo jedna prolhaná,“ zvolala a pleskla žertem pana Felixe přes ústa.

A cítil, jak její dlaň voní elektřinou.

Pak se pohnul.

Tak tak zachytila kácející se přístroj.

„Sakra,“ polekala se, „víte, kolik to stojí?“

„Takovejch jistě… šedesát korun,“ řekl pan Felix.

„Vás stejné jednou pánbu potrestá,“ prohlásila sestřička a zmizela v lesíku bílých oponek a prostěradel.

Vedle kóje pana Felixe se odhrnula záclona a nahá žena tam ležela na břiše a masérka jí hnětla záda.

„Sestři,“ optal se pan Felix, „pamatujete, když poprvně začalo hrát rádio? Krystal?“

„Vždyť to jsem ještě nebyla na světě,“ kohoutila se kdesi sestřička, „že vás pámbu víc netrestá!“

„Potrestá, protože se chci ženit,“ řekl pan Felix, „ale když začalo to rádio, tak každej žák jsme na chvilku dostali na ucho sluchátka a před hotelem, kde čekala celá škola, chodil sem a tam farář s panem učitelem řídícím a vrtěli hlavama a říkali: ‚Nevím, nevím, ale tenhle revoluční vynález nepřinese asi lidstvu nic dobrýho.‘ A taky jo. My jsme krystalku měli doma první. Dědeček ale zapomněl, že má v uších ty sluchátka, a jak si šel pro korbel piva, kterej stál na vokně, tak krystalku strhl a rozbil. A tatínek, že (...)

(......)