Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dáma s kaméliemi

Je poschoďový činžák na periferii a ze dvora i z pavlače toho domu se vchází rovnou do bytu a na každých dveřích těch bytů je nasazena malinká předsíňka, která se podobá dřevěné krabici, a tak nájemníci jako by vcházeli nebo vycházeli z almar, tolik se ty předsíňky podobají skříním. A točité schody vedou na pavlač a čas od času se natírají vápnem, aby se ušetřilo světlo za stmívání. A z výklenku schodů shlíží Kristus, který místo trnové koruny má věnec umělých růží, které jednou jeden nájemník vystřílel u kolotoče, a pod tím Kristem klečí domovnice a vedle ní je kbelík a ta žena mocnými pohyby drhne schody.

„Dobrej večer, maminko,“ pozdravila aranžérka Rosetka.

„Dobrej,“ řekla matka a stáhla hadrem špínu.

„Maminko, kolikrát jsem vám jen říkala, abyste si dala pod ty kolena rohožku. Nebo přeloženej pytel!“

„Ach jo,“ řekla matka a nechala ruku v kbelíku.

„Vidíte, vidíte, jste potom samý regma a celý noci prohekáte,“ řekla Rosetka a štítivě špičkou střevíčku odhrnula mokrý hadr a postavila se o schod nad matku. V prstech držela na zlaté niti bílou krabici, která se pohybovala jak kyvadlo.

„Ach ty můj světe,“ lamentovala matka a namočila kartáč do špíny, „neseš nějaký prachy?“

„Až příští měsíc,“ řekla dcera.

„Tak to tě budu živit do smrti?“ zahořekovala matka a rejžákem jako by ventilovala svoje neštěstí.

„Tak hele, matko, dost. Jestli se vám to nelíbí, tak si spakuju svoje cajky a jdu z domu. Copak jsem na světě jen pro nějaký slzavý oudolí?“ řekla Rosetka.

„Co to zase neseš v tý krabici?“ optala se matka.

„Však vy to dobře víte,“ řekla Rosetka a zvedla prstík a na zlaté niti převázaný balíček se klinkal a dívka sklonila hlavu a houkla, „už abych zase jela na rajón!“

Tak vešla na pavlač.

O zábradlí se opíraly dvě stařeny.

„Já,“ řekla jedna, „já kdybych byla na místě paní Simpsonový, tak já bych řekla princi Waleskýmu, jako tvoje milenka, prosím, ale jako manželka nikdy ne, protože tím by britský impérium bylo u bejka…“

„Dobrej večer,“ řekla Rosetka.

„Dobrej, dobrej,“ řekla sladce druhá stařenka a dodala: „Asi sprchne, jsou cejtit kanály.“

Rosetka vešla do předsíňky a hned do kuchyně. Bílou krabici položila na vystlanou postel, pak vešla do tmavého pokoje. Okny toho pokoje bylo vidět přes ulici do rozsvíceného hostince.

„Jseš tady?“ optala se.

„Jsem, Rosetko, nebyl na pavláčce můj kocourek?“

„Neviděla jsem, ale dobrej večer, tati,“ řekla a pak se opřela loktem o křeslo, ve kterém seděl její otec a díval se do hospody, kde kolem zeleného biliáru chodili hráči s tágy a rámy oken jim utínaly hlavy a nohy.

„Že to ten Láďa nehraje přes ruku?“ divil se otec. Rosetka si rozpínala podprsenku.

„A co jsem říkal,“ řekl otec spokojeně, „a navíc teď Kamil bude ozobávat američku!“

„Ano?“ řekla Rosetka a stahovala si kalhotky, ale noha jí zachytila nártem a ona poskakovala, až upadla bokem na divan.

Ale otec se rozkuckal a začal dávit.

Rosetka přistavila kbelík, pak otevřela skříň, (...)

(......)