Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

V křoviskách před Zámečkem zazpíval první pták. Pak se přidávali ostatní a jitřní vzduch byl plný ptačího zpěvu. Gaston zavěšený do cikánky se zastavil před skříňkou s filmovými obrázky. Na plakátě držel Gérard Philipe kord a měl rozhalenou košili.

„Jeden den bych chtěl bejt Fanfánem, jen jeden den,“ postesknul si Gaston.

„Tímhle?“ ukázala.

„To není žádnej tenhle, to je Gérard, jako Fanfán Tulipán, víš?“

„A co má bejt? Tak hele, já ti něco řeknu. Ty jseš instalatérskej pomocník, a když lidem neteče záchod, kdo přijde? Ty! Když neteče vodovod, koho zavolají? Tebe. Vo tobě a vo mně by měli natočit film. A potom, máš svý jistý a jseš lidem prospěšnej, tak na co bys skákal po střechách se šavlí v ruce? Až přijdeme k cihelně, tam to uvidíš. Každej druhej cikán je Fanfán Tulipán, kterej ale dělá cihly. A z těch cihel se dělají baráky.“

„Když ale Gérard je tak hezkej!“

„Hezkej, hezkej,“ řekla cikánka a vzala za cíp plakátu a rycnutím jej utrhla, „až budeme mít svatbu, pozvu svý bratrance, co skládají uhlí. Čtyři Gérardy uvidíš! A přijde i můj dědeček v modrým saku a s bambusovou holí,“ vykládala vážně.

Pak kráčeli kolem sochy Podlipného, který jako by prstem svolával zatoulané psy k noze.

„Jseš zrovna tak hezkej jako můj táta Demeter, kterej mě nosil na ruce a kouřil, maminka šla za ním a táta jí sem tam dal cigaretu, aby si dala taky šluka. Skládal na Žižkově uhlí a lidi říkali, že vypadá jako náčelník.“

Cikánka neustále hovořila, a když kráčeli podle starého ramene Vltavy, Gaston poprvně poznal, jak ženská ruka dovede vstřikovat důvěru rovnou do srdce. Už se rozbřeskovalo, několik rybářů hrbilo hřbety zrovna tak jako své pruty. Na špici ostrova Manin vyli v klecích vlčáci a stromy a keře se třásly ptačím zpěvem.

„Zkrátka, jseš instalatérskej pomocník, a kdo je víc?“ řekla cikánka nakonec.

„Víš,“ svěřoval se Gaston, „ten můj novej mistr, to ti je pes. Pořád, abych mu tykal. Ale holka, jak mu mám tykat, když je starší o dvacet let než já. A když mu proto nechci tykat, tak mě ukazuje celý hospodě a křičí: ‚Lidi, viděli jste někdy takovýho vola?‘“

„No nazdar hodiny,“ řekla cikánka.

„Tak vidíš,“ zasmál se Gaston, „víš, holka, já vím, že mistr má pravdu, když mi říká: ‚Hele, když si budeme v práci tykat, tak já v tý důvěrnosti tykání ti můžu říct všelijaký hejblata a ofučky, jak šikovně jít na věc, ale takhle?‘ A já se na něj dívám a říkám mu: ‚Nezlobte se na mne, mistře, ale když vy už máte vodrostlý děti, a potom, já se vám v práci nemůžu rovnat, jste machr, kampak se hrabu.‘ A mistr už zase na mě ukazuje celý hospodě a křičí: ‚Ejhle, Gaston si drží svýho mistra vod těla, lidi, viděli jste někdy takovýho vola?‘ Tak na mě huláká a pak zase do mě hučí: ‚Gastone, ty mě musíš překonat, ty musíš číhat na ty moje ruce, abys to uměl ještě líp. Gastone, hříbátko když vycucá kobylu, tak do ní kopne! Tak vode dneška to přestane, když mi nechceš tykat, to nebude práce, ale vojna, to nebude vojna, ale to bude koncentrák! (...)

(......)