Bohumil Hrabal

MORYTATY A LEGENDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Květnový morytát,
aneb byla noc tichá májová

V Polabí začala v květnu dřív nejen příroda, ale i revoluce. Přišla zpráva, že Rusové jsou u Mladé Boleslavi, a tak se strhávaly německé nápisy, železničáři vyhlásili stávku a hudba chodila za město Rusům naproti. Veřejní pracovníci vystoupili v civilních šatech i lampasech z ilegality a vyjednávali s hannoverskou školou, aby se vzdala. Velitel školy von Ott sice uznal, že co nevidět bude konec války, a tedy národ se potřebuje vzbouřit, ale na vydání zbraní že nemá rozkaz. A tak se stalo, že při vztyčování vlajky salutovali na náměstí naší hymně nejen našinci, ale i v útvaru seřazená hannoverská škola. Pak byly poslány spojky na motocyklech, aby přivezly po venkově poschovávané zbraně. Emíčka Schreuerů chytila u Stratova hlídka eses. Dandy Vlček vyvěsil z prvního patra svého bytu sovětskou vlajku. Němci vtrhli do přízemí, kde byl hostinec pana Havrdy, a pan Havrda na otázku: „Je tohle váš dům?“ s hrdostí řekl: „Ano, tohle je můj dům.“ A vojáci jej strhli ze židle, nafackovali a potom strhli i tu rudou vlajku, kterou vyvěsil bandžista a recitátor Dandy Vlček.

Ve stanici Kostomlaty jsme sundali německý nápis a říšskou vlajku zrovna v tu chvíli, kdy z osobního vlaku vystoupila rota říšských vojáků, která zapomněla vystoupit v Nymburce. Velitel odjistil revolver a hned na mne, proč jsme zhanobili nacistickou vlajku. Naštěstí ji staniční pomocník, pan Jeník, vytáhl i se žerdí z roury zapuštěné do země. Řekl jsem, že jako výpravčí jsem nařídil, aby vlajka byla na počest úmrtí Hitlera na půl žerdi. „Dobrá,“ řekl velitel roty, „ale co je tohle?“ A toho jsem se polekal i já. Velitel chtěl zastřelit staničního pomocníka, který měl na rukávu rudou pásku. „Ein roter Kommissar.“ Až dva němečtí železničáři ze Slezska, kteří bydleli ve stanici už dva měsíce, dokázali, že ta rudá páska je odznak každého staničního pomocníka, když vybírá projeté jízdenky. Pak přišla zpráva, že Rusové jsou ještě u Drážďan a na Moravě. Živnostníci pak zase pověsili nazpátek německé firmy a nápisy a veřejní pracovníci museli zacouvat zase nazpátek do ilegality. Ale mou stanicí projížděly poslední vlaky s eses směrem na Liběchov, protože partyzáni zatarasili na Prahu most u Čelákovic. Na vedlejší koleji mi zůstaly tři sladce páchnoucí lazaretní vlaky. Pak telefon oznámil, že Rusové opravdu projeli Mladou Boleslaví. Pak bylo ticho, několik německých bryček projíždělo tryskem polními cestami sem a tam.

Ten večer jsem viděl rudoarmějce a tanky a nákladní auta. Město se topilo v nadšení a líbání a přípitcích, ale nevěsta Emíčka Schreuera stála pod loubím a byla smutná. Druhý den byl Emíček nalezen v milovickém lágru krutě okrájený a ořezaný. Do staniční kanceláře mi vjel na koni ruský voják a ptal se mě, kudyma se jede na Budapešť. Když jsem se vracel navečer domů na bicyklu, potkal jsem rudou jízdu. Zapadalo slunce, na prsou se vojákům blyštěly spousty vyznamenání, jak výloha hodinářství, ze třmenů trčely žerdě praporů (...)

(......)