Bohumil Hrabal

MORYTATY A LEGENDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Morytát
o královně noci

Je deštivý nepříjemný den, chvílemi prší a zase padá sníh. Chystám se na prádlo, vyjdu na dvůr a ohlédnu se na silnici, a koho nespatřím? Kráčí vojín v uniformě ruského legionáře a spěchá, téměř utíká. Poznávám jej ihned. Bratr Josef se vrací, hrdina, jeden z blanických rytířů. To bylo slz radosti a žalosti, protože bratr Vojtěch je dál nezvěstný. Nemohla jsem celou noc spát, dojata osudem legionáře Firšněra, který zemřel v přístavu Singapuru, jsa pokousán k smrti – žralokem…

Právě jsem se vrátila od švadleny. Šiji si šaty na maškarní ples, budu asi královnou noci…

Dnes zabíjíme prase, práce plné ruce. Přijeli hosté, ale já se s nimi nebavím, práce je jako v úle. Mám našívat celou řadu hvězd na šaty. Konečně večer. Strojím se do plesu, který je právě dnes na Kopečku v Novém Bydžově, Franc z galantnosti mi čistí boty krémem. Zůstávám mu dlužna. Neřekl výši platu a nabízím mu jednu korunu. On si myslí na jednu pusu, podle všeho. Jdu již. Sestra mi vykládá karty, co mne očekává na plese. Přicházím do sálu. Sál je naplněn různými maskami a nemaskami. Pozoruji, že se kdekdo zajímá o mne. Slyším hlas: „Noc, Královna noci.“ A zase: „To jsou vlasy!“ – „Kdo je to?“ Mám totiž účes tento. Třetina vlasů sebrána na účes nad čelo, aby hvězda lépe vynikla, ostatní vlasy se volně vlní po zádech a stále jsou kratší a kratší, neboť se točí v prstence, což velmi pěkně vyhlíží. Bavím se výborně s některými z pánů, totiž ta jejich zvědavost, kdo je tato vládkyně noci. Každému říkám něco jiného a pošlu ho zeptat se na mne toho druhého, kdo ve skutečnosti jsem. Mladý August mne stále pronásleduje a vede mne k cukráři a jednou kousne on do dortu a zase já a odtáhne vždy krajku mého obličeje. Líbá mi ruku a vzadu na krku, tedy jej opouštím a on volá: „Až se odmaskuješ, masko, musím ti říci více.“ Nestojím o takové dokončení věty „více“. Stojím v přístavku a dívám se do taneční síně, tančí se čtverylka a pletou ji všichni. Z tančících slyším hlas: „Krásná noci, proč nejdeš tančit?“ Vedle mne pozoruje čtverylku mladý muž vysoké postavy, brunet a živých očí (a později živého chování). Odpovídám dvěma slovy a on navazuje hovor. Pak tančíme, tančí výborně, rozplývá se chválou o mém umění v tanci. Čas, kdy pásky se odstraňují z očí. A rychle se chýlí k mým očím a říká: „Ty jsi hezká žába.“ Tančím a on mne vyzývá k usednutí a již mluví, jako když voda plyne: „Krásná noci.“ To je v každé druhé větě, líbá mi prsty. Mračím se. On vysvětluje. Ženy prý nazvou každého pána hloupým, který bavě se s dámou není dosti zábavným a dvorným. Dávám mu zapravdu a on tedy rychle mne hledí přesvědčit, že je zábavný a dvorný a líbá mi loket. Nechci, by mne považoval za naivní, a odtahuji beze slova ruku. Chopil se tedy mých vlasů a točí je kolem mého krku. Bavím se dále o vlasech, začínám, že je smotá, a on ihned se nabízí, že mne přijde učesat. Nachyluje se ke mně a říká: „Pošeptám vám něco, nahněte hlavinku.“ Učiním tak a on mne líbá na ucho. Odcházím (...)

(......)