Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA PÁTÁ
Výtečnost neštěstí

(1)
Nuzný Marius

Mariovi nastal krušný život. Projíst šaty a hodinky byl jenom začátek. Poznal nevyslovitelný stav, kterému se říká třít bídu s nouzí. Strašný stav, který znamená den bez chleba, noci bez spánku, večery bez svíčky, krb bez ohně, týdny bez práce, budoucnost bez naděje, šaty rozedrané na loktech, starý klobouk, kterému se mladá děvčata posmívají, dveře, které jsou večer zavřeny, protože činže nebyla zaplacena, drzost domovníka a hospodského, posměch sousedů, pokoření, uraženou důstojnost, vykonávání prací jakéhokoliv druhu, znechucení, hořkost, sklíčenost. To všechno se Marius naučil polykat, protože často neměl k polykání nic jiného. V době, kdy muž potřebuje hrdost, protože potřebuje lásku, cítil, že je směšný, protože je chudý. Ve věku, kdy vám mládí naplňuje srdce královskou hrdostí, Marius byl nejednou nucen klopit oči a dívat se na své děravé boty; poznal nepravý stud a palčivý ruměnec bídy. Je to těžká a strašná zkouška, z níž slabé povahy vycházejí jako zničené existence, ale silné vyjdou povzneseny. Je to výheň, do níž osud vrhá člověka, chce-li z něho učinit pobudu nebo poloboha.

Malými bitvami se často dobude velká věc. V nich je neústupné a světu neznámé hrdinství, které krok za krokem bojuje ve stínu proti osudovému útoku nedostatku a hanby. Jsou to ušlechtilá a tajemná vítězství, které oko nevidí, sláva neodměňuje a fanfáry neslaví. Život, neštěstí, osamocení, opuštěnost, chudoba, to jsou bitevní pole, která mají své hrdiny, hrdiny neznámé, často větší, než jsou hrdinové slavní.

Tak se vytvářejí pevné a vzácné povahy; bída je jim téměř vždycky macechou a někdy matkou; nedostatek plodí sílu duše i ducha; nouze je živitelkou pýchy, neštěstí je dobrým mlékem pro velkodušné.

Byly doby, kdy si Marius zametal před svými dveřmi, kdy si u hokynářky za sou kupoval brijský sýr, kdy vyčkával večera, aby mohl dojít k pekaři a koupit u něho chléb, který plaše odnášel do podkrovního pokojíku, jako by jej byl ukradl. Někdy lidé vídali u řezníka v koutku mladíka, jak se protlačuje mezi posměvačnými kuchařkami; byl neobratný, nosil knihy pod paží, vypadal plaše i pohněvaně, při vstupu smekal klobouk a na čele se mu perlíval pot; hluboce zdravil udivenou řeznici a řeznického tovaryše, žádal skopovou kotletu, platíval za ni šest nebo sedm sou, balíval ji do papíru, dával ji mezi dvě knihy a odcházel. Byl to Marius. Sám si kotletu smažil a jedl ji tři dny.

První den jedl maso, druhý den lůj a třetí den ohlodával kost.

Teta Gillenormandová učinila několik pokusů znova mu poslat šedesát pistolí. Marius je vždycky vrátil a napsal, že je nepotřebuje.

Ještě nosil smutek po otci, když se v něm přehnala bouře, o které jsme vyprávěli. Od té doby nesvlékl černý oděv, ale šaty se již bezmála svlékaly samy. Nadešel den, kdy mu chyběl i kabát. Kalhoty ještě ušly. Co dělat? Courfeyrac, jemuž prokázal několik dobrých služeb, mu dal starý kabát. Za třicet sou jej dal Marius u nějakého (...)

(......)