Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA ČTVRTÁ
Na důvěru se často doplácí

(1)
Setkání dvou matek

V první čtvrtině tohoto století byla v Montfermeil u Paříže krčma, která tam dnes už není. Tu krčmu vedli manželé Thénardierovi. Byla v Pekařské uličce. Nad vchodem bylo přibito prkno a na něm namalováno něco, co se podobalo muži nesoucímu na zádech jiného muže; ten měl velké zlaté generálské epolety s velkými stříbrnými hvězdami; červené skvrny představovaly krev; ostatek obrazu byl zahalen v dým, pravděpodobně nějaké bitvy. Pod tím byl nápis U seržána z Waterloo.

Nic není tak obvyklé jako vozík nebo kára před hospodou. Ale vozidlo, lépe řečeno část vozidla, která jednou večer z jara 1818 překážela v ulici před krčmou „U seržána z Waterloo“, vzbudila by jistě velkou pozornost kolemjdoucího malíře.

Byl to předek valníku, jakých se v lesnatých krajích užívá k svážení fošen a kulatiny. Skládal se z mohutné otočné železné nápravy, do níž byla zasazena těžká oj, a která spočívala na dvou ohromných kolech. Celek byl hřmotný, drtivý a neforemný. Řekli byste, že je to lafeta obrovského děla. Na rozježděných cestách se na kolech, loukotích, nábojích, nápravě i na oji nachytala vrstva bláta podobného odporně nažloutlé hlinkové omítce, jakou se zdobívají katedrály. Dřevo mizelo pod blátem a železo pode rzí. Pod nápravou visel jako drapérie hrubý řetěz, hodný spoutat Goliáše. Řetěz, jako by ani neměl poutat trámy, připomínal spíše řetězy, do kterých by se dali zapřáhnout mastodonti a mamuti; jako by to byl řetěz z káznice, ale z káznice pro kyklopy a nadlidi, a jako by byl sňat z nějaké nestvůry. Homér by jím byl svázal Polyféma a Shakespeare Kalibána.

Proč tam stál ten předek nákladního vozu? Jednak aby překážel v ulici; jednak aby nadobro zrezavěl. Ve starém společenském řádu je spousta různých zařízení, se kterými se podobně setkáváme pod širým nebem a která nemají ke své existenci jiného důvodu.

Střed řetězu visel pod nápravou blízko u země a v tom oblouku, jako na houpačce, seděla právě onoho večera dvě děvčátka a držela se okolo krku. Jednomu bylo asi půltřetího a druhému asi půldruhého roku. Starší chovalo mladší sestřičku v náručí. Aby holčičky nespadly, byly důmyslně přivázány šátkem. Matka viděla ten hrůzný řetěz a řekla si: Podívejme se, to je pěkná hračka pro děti.

Obě děti, půvabně a s jistou pečlivostí vystrojené, jen zářily – jako dvě růžičky ve starém železe; oči jim vítězně jásaly, svěží tvářičky se smály. Jedna měla kaštanové a druhá tmavé vlasy. Jejich prostomyslné obličejíčky byly plné nadšeného údivu; kvetoucí keř nablízku vydechoval na kolemjdoucí svou vůni, ale zdálo se, že vůně vychází z obou holčiček; mladší ukazovala nezakryté bříško s cudnou bezostyšností malého dítěte. Kolem těchto něžných hlaviček, prostoupených štěstím a ozářených světlem, se klenul obrovský předek vozu, téměř děsivý, začernalý rzí, sroubený křivkami a drsnými úhly jako vchod do jeskyně. Několik kroků odtud seděla na prahu krčmy matka těch dětí, žena ne zrovna (...)

(......)