Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXV

Údolí, kde dav černochů i počet ohňů ustavičně stoupaly, dosud tonulo v tmách. Poblíž mne si zapálila oheň skupina černošek. Podle hojných modrých, červených či fialových náramků ze skleněných korálků, které se jim blyštěly na pažích i holeních, podle kruhů, které jim visely z uší, podle prstenů, jimiž měly vyzdobeny prsty na rukou i na nohou, podle amuletů na ňadrech, podle dřevěných náhrdelníků, podle sukničky z pestrobarevného peří, která tvořila jediný oděv kryjící jejich nahotu, a hlavně podle jejich rytmického křiku, podle vytřeštěných bloudících pohledů jsem poznal, že jsou to grioty. Možná že vám není známo, pánové, že mezi africkými černochy se vyskytují jednotlivci nadaní jakýmsi primitivním básnickým a improvizačním talentem, který hraničí s šílenstvím. Tito černoši putující z království do království jsou v těchto barbarských zemích tím, čím bývali v antice rapsódové, ve středověku angličtí minstrelové, němečtí minnesängři a francouzští truvéři. Nazývají se griotové. Jejich ženy grioty, posedlé jako oni jakýmsi nepříčetným běsem, provázejí barbarské zpěvy svých manželů vilnými tanci, groteskní parodií umění indických bajadér a egyptských almí. Několik těchto žen teď usedlo v kruhu nedaleko mne, s nohama křížem po africkém způsobu, kolem veliké hranice hořícího roští, jejíž plameny vrhaly na jejich ohyzdné tváře třaslavou rudou zář.

Sotva utvořily kruh, vzaly se za ruce a nejstarší z nich, která měla do vlasů vetknuté volavčí pero, zvolala: „Uanga!“ Pochopil jsem, že se chystají provést jakési čarování, které označují tímto jménem. Všechny opakovaly sborem: „Uanga!“ Po chvilce rozjímání si nejstarší babice vyrvala hrst vlasů a vmetla ji do ohně a přitom pronesla rituální slova: „Malé o guiab!“ která v žargonu kreolských černochů znamenají: „Půjdu k čertu!“ Všechny ostatní ženy napodobily svou stařešinu, vrhly do ohně kadeř svých vlasů a vážně opakovaly: „Malé o guiab!“

To podivné zaklínání a burleskní grimasy, jež je provázely, vzbudily ve mně nedobrovolnou křeč, která často zachvátí proti jeho vůli i člověka nejvážnějšího a nejsklíčenějšího a která se nazývá bláznivý smích. Marně jsem se snažil opanovat: rozesmál jsem se na celé kolo. Tento smích, vytrysklý ze srdce hluboce zkrušeného, měl zlou, děsivou dohru.

Černošky, vytrženy ze svého mystéria, vyskočily jako zburcované ze sna. Až doposud si nepovšimly mé přítomnosti. Teď se ke mně rozběhly jedna přes druhou povykujíce: „Blanco! Blanco!“ Běloch! Jakživ jsem ještě neviděl větší sbírku ohyzdnosti tak rozmanité, jakou tvořily všechny ty rozlícené černé tváře se svítícími bílými zuby a bílýma očima podlitýma krví.

Užuž mě chtěly rozsápat. Ale stařena s volavčím perem jim dala znamení a několikrát zvolala: „Zoté cordé! Zoté cordé!“ Srovnejte se! Lítice se okamžitě zarazily a já ne bez překvapení viděl, jak všechny najednou rozvazují své péřové suknice, odhazují je do trávy a začínají kolem mne kroužit ve vilném tanci, kterému černoši říkají la chica.

(...)

(......)