Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXV

Nazejtří dopoledne vstoupil tlustý lokaj v červené livreji do komory k Machovcovým dětem a oznámil jim usmívaje se, tak že se budou loučit, tady že neostanou. Tomáš prudce vstal a ptal se, pošlou-li je zpátky na Skalku.

„Ne, to ne, na Skalku nepojedete, do toho hnízda se už nikdá nevrátíte.“

Machovcovi nemohli hned promluvit.

„Pan baron vás nechce, ale v Praze ostanete. Ten pan starý Březina si vás vyjednal z poddanství našeho pána barona; už od včerejška jste v jeho, toho sládka, poddanosti.“

Prodáni! V tom uleknutí Helenka první se ozvala. Stísněným hlasem se optala, zdali oba.

„Oba, to se rozumí, oba dva. A buďte rádi. Ostanete v Praze a nemusíte na tu pitomou Skalku, do toho hnízda. Tam je živobytí! A myslím, že se vám nebude u Březinů stýskat.“

Vstoupil Florián Mariánek. Zširoka se usmívaje pozdravil lokaje, podíval se zkoumavě po Machovcových a hlásil, tak že si jde, pan starý Březina že ho posílá, aby tady tuhlety mladé přivedl, tak aby se přichystali, že už je všecko vyřízeno, vejhosty, všechno jak se patří.

„A nejprve ty, synku,“ obrátil se k Tomášovi, „tebe zavedu nejdřív, a pak tuhle holčici.“

Helenka jako by náhle stanula na pokraji propasti, prudce se chytla Tomáše, vyjeveně hledíc na Mariánka, jenž jí připadal hrozným.

„Co tuhle sestra?“ ptal se prudce Tomáš.

„Pro tu přijdu pak, až tebe zavedu.“

„Proč ne se mnou, proč ne oba najednou, vždyť jsme oba v jednom poddanství.“

„Jste, jste a taky v něm ostanete, ale pan Březina nemá pro oba místa, a tak musí tuhleta děvečka –“

„Kam?“

„Taky do dobrého místa.“

„Tady v Praze?“ vpadla Helenka s úzkostnou dychtivostí.

„Kdepak jinde,“ zasmál se Mariánek. „U paní Lerchové, chceš-li vědět. Ale v poddanosti pana Březiny ostaneš, abys věděla. A nebudete kraj světa od sebe; ty,“ mluvil k Tomášovi, „na Koňském trhu a ty, panenko, u sv. Haštala. Nebudete mít k sobě daleko. Jen žádné nářky. Pro tebe přijdu odpoledne, a ty, mládenče Tomáši, Tomáš ti říkají, viď, ty pojď.“

Nebylo ani odvolání, ani pomoci. Tomáš poslechl; bral svůj uzlík, hůl.

„A co trumpetu, tu bys tu nechal? Pro tu tě pan Březina obzvláště potřebuje.“

Tomáš zasmušilý dával Helence sbohem. Tiše plakala. Její oporu a poslední útěchu jí odváděli. Vyšla za nimi ven až nad schody, po nichž sestupoval tlustý lokaj, za ním Florián Mariánek a pak Tomáš. Mariánek ji ještě ze schodů těšil, ať se netrápí, že nebudou daleko od sebe. Nedbala jeho slov a jen za Tomášem hleděla. Nachylovala se přes zábradlí, až zmizel v zatáčce a v temnu. Vrazila do komory a plačíc sklesla na židli u stolu.

Toho dne odpoledne nevalně jasného šel Jiřík Březinův navštívit svou babičku, jak to teď o vagacích skoro denně činíval. V průjezdě starého nákladnického domu U Pražáků ticho; kolem šenkýřčiny stolice prázdno. Byloť ještě záhy a chladný podzimní den nezaháněl nikoho před časem jako za parného léta, aby se u šenkýřky občerstvil. Zato z nádvoří, plného sudů a dvoukolových kar, zazníval zpěv. Mladý (...)

(......)