Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVII

U Pražáků se měla Helenka líp než poslední čas na Skalce. Stará paní Lerchová neukládala jí žádné hrubé práce. Helenka zůstávala skoro pořád u ní službou a pomocí. Zato však neměla pokoje pro víru. To by byla trpělivě snesla, že všichni na ni zpočátku hleděli cize, a ne vlídně a ochotně. Tak se měli k ní také na Skalce, a ještě hůř. Ale tu v nákladnickém domě setkala se s knězem jezovitského řádu, na který měla tak smutnou památku. S hrůzou i odporem vzpomínala na ty dva, kteří k nim na Skalce vrazili, kteří jim knihy vydrali a pak je spálili, kteří Tomáše a ji tak krutě vyslýchali, ten bledý, rozcuchaný, s pronikavýma, planoucíma očima, a druhý, s velkou bradou, jenž se před ní stavěl, divže jí po nohách nešlapal, a tak na ni hleděl zlýma očima a tak hrozil a otázkami dorážel –

Tady pak ji zavedli hned druhého dne do menšího, klenutého pokoje, kdež seděl bělovlasý, starý kněz. Přimhuřuje oči, prohlížel si ji a hned začal, u přítomnosti staré paní, se jí dotazovat jako ve zpovědnici. Byl to skoro takový výslech jako tenkráte v kanceláři na Skalce, když stála s bratrem před jezovity a správcem Čermákem, jenže P. Daniel se vyptával vlídně, shovívavě, na otce, jak mluvil o Panně Marii, o svátostech, kdy byla naposledy u svaté zpovědi, má-li modlitební knihu, růženec. Když pověděla, že růžence nemá, modlitby že jí vzali na Skalce, ihned přinesla stará paní růženec a knížky pak za dva dni P. Daniel.

Když jí je odevzdával, začal také výklad, tentokráte ve velkém pokoji a bez paní Lerchové. Když stará paní odcházela z pokoje, lekla se Helenka, že sama teď bude poslouchat jezovitovy domluvy a odpovídat na jeho otázky. Mihlo se jí, kdyby tak babička v Meziříčí věděla, kdyby slyšela, jak ten jezovita jí vykládá o římské víře, o nepravostech a bludech evangelického učení – Vřelo v ní, až jí v spáncích tepalo. Klopila oči, svěsila hlavu, pak bezděky zamnula, stiskla prsty sepjatých rukou; bylo jí dusno, musila vydýchnout, když slyšela o krticích a slepejších, o Lutrovi a Husovi. Vzpomněla na otce, jak za pozdních večerů při zavřených dveřích v myslivně o těchto mužích vážně mluvil nebo předčítal, jak by teď zahořel hněvem, kdyby to slyšel. Byla by vykřikla, vytrhla se, utekla. A musila pokorně mlčet. Níž klonila hlavu, když cítila, že se jí slzy hrnou do očí.

P. Suk postřehl hned její první pohnutí. Měl je za účinek svých slov; ve své horlivosti mluvil tím naléhavěji, dorážel tím ostřeji na jinověrce. Až když zahlédl její slzy, mírnil oheň své řeči. Potěšen tím, že je dojata, začal chlácholivě, konejšil, těšil, že Ježíš jest věčné slitování, že na přímluvu Panny Marie jí vzejde světlo a útěcha pravé víry, napomínal, jen aby vzývala svaté jméno Maria, aby pamatovala, co v něm je, z jakých písmen se skládá, co v každé písmeně, M… mediatrix, to jest milostná matka, A… auxiliatrix, outočiště naše, R… restantrix, rameno padajících, I… illuminatrix, jaro světlé, A… advocata, advokátka; jako Kristus jest u boha otce naším advokátem, (...)

(......)