Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

Na Skalku občas zabloudili potulný písničkář nebo hudec, olejkář, žebravý student nebo pocestný obchodník, někdy také krajkář. Těm se tu teď za správce Čermáka valně nedařilo, zvláště pocestným obchodníkům a krajkářům. Každý z nich musil nejprve na kancelář k němu, na ostrý výslech, kdo je, odkud a kam jde, co prodává, nemá-li s sebou zapovězených knih.

Předtím se na Skalce tak břitce nebralo, co nařizoval všem vrchnostem královský patent před šesti lety vydaný a pak několikrát zostřený, aby hlídaly všechny potulné kramáře, tajně-li neroznášejí bludařských, husitských knih z ciziny podloudně sem dopravených. Teprve správce Čermák začal tvrdě vykonávat tvrdé ty příkazy, hrozící polapeným těžkými tresty. Jednal tak i z ouřední, slepé horlivosti, i z náboženského svého zanícení. Na ty pocestné neměl žádného ohledu. Ale co teď po korunovaci dotčený patent byl znovu a krutěji vyhlášen, hlídal chudé ty kramáře jako drak. Nejenže je vyslýchal a slídivě prohlížel jejich vaky, krosny a uzle, ale již také poroučel drábovi, aby zvlášť podezřelé přímo šacoval, jim kapsy, oblek prohledal, neskrývají-li nějakou zapovězenou knihu.

Než jeden z těch potulných obchodníků mu přece ušel. Správce div nezesínal, když jednou odpoledne začátkem prosince mu šafář ohlásil, že tu ve dvoře byl nějaký krajkář a ten že odešel bez prohlídky, on, šafář, že ho neviděl, ani dráb, že jen o něm zaslechl; ten člověk s uzlem na zádech že přišel a rovnou do myslivny, ale odtud že se hned vrátil a pryč, dále do dvora nikam že nevkročil a do zámku také ne. Když se šafář začal po něm shánět, byl už ze dvora ten tam.

Správce na chvíli oněměl, pak prudce vyrazil:

„A byl myslivec doma?“

„To byl.“

„Co říkal?“

„Nic.“

„Je doma?“

„Je.“

Správce se rozběhl k myslivně; nedošel však. Machovec právě vycházel. Setkali se u schodů. Správce na něj zostra, že byl tady v myslivně krajkář.

„Byl,“ přisvědčil myslivec zachmuřeně, ale s klidem.

„Odkud?“

„Na to jsem se ho neptal.“

„A co chtěl?“

„Co chtěl, prodat A já, že nic nekoupím. A tak šel.“

„Ale na kanceláři nebyl. Že jste ho nezdržel, že jste ho tam neposlal!“

„To není mou povinností. A žádný vám neujde, každý musí na kancelář. Myslil jsem, že už tam byl.“

„Nebyl, a hned se ztratil, upláchl.“

„To nevím. Já byl v sednici, dál jsem se o něj nestaral.“

Správce pohlédl pátravě na Machovce, pak nepromluviv už ani slova, mrzutě se obrátil a hned poslal drába honit toho krajkáře. Ale dráb, ač měl dlouhé nohy a dlouhý svůj krok zrychlil, seč byl, vrátil se s nepořízenou. Když v kanceláři oznámil, že po krajkáři ani slechu ani dechu, správce uhodil zlostně nožem, kterým si právě brk ořezával. Ušla mu „škodná“. Byltě přesvědčen, že ten kramář nebyl kramář, nýbrž přestrojený emissarius z „Lutriján“, ze Žitavy, toho hnízda a útočiště kacířských emigrantů. A teď už také byl přesvědčen, že přišel k myslivci jako k známému, nevěda o něm, o novém správci, a myslivec že mu dal avízo, aby hned zmizel. Nadarmo (...)

(......)