Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Správce Čermák stal se od této chvíle ještě ostražitějším a přísnějším. –

Nedůvěřivý, podezíravý, větřil teď ustavičně nebezpečenství. Nevěřil myslivci, nevěřil poddaným, zvláště když začalo hustěji proskakovat, co se děje v sousedství, na Opočensku, tam že se jistě konají tajné pobožnosti, že ti tajní evangelíci scházejí se za nocí na samotách i ve vsích, že se společně modlí a zpívají kacířské písničky.

Také o tom se povídalo, že tu a tam opět se ukázal emissarius z Lutriján, ze Saska, to že se ani neví, co knížek evangelických přinášejí a tak že nahrazují těm beranům knihy, které jim patres jezovité pobrali. Na oujezdské faře uslyšel i jméno jednoho z těch svůdců, který je všech kápo, nejsmělejší a nejchytřejší ze všech, nějaký Klejch, ten že měl na litomyšlském panství statek, ale z gruntu že zběhl pro svou husitskou víru, před lety, tenkrát ještě mladý člověk, že utekl i s celou svou rodinou do Saska, a tam v Žitavě že teď tiskne a vydává ty knížky a odtud je rozváží a roznáší tady po Hradecku a jinde, i na Moravu, do Slezska, ano že i do Uher přepadá, všude vleze, všude se odváží, pokaždé v jiném přestrojení a že si jména dává, a tak že roznáší ty své knížky, takové malé jako špalíček, ty že schválně tak vydává, aby se daly snadno schovat i roznášet, to že je pravý čertův služebník. Kolikrát prý už byl v pasti a jako chycen, ale pokaždé že se šťastně vytrhl a upláchl, jistě s ďáblovou pomocí.

Správce Čermák se pak teprve zarazil a zlobil, když uslyšel, že ti emisaři nejen rozšiřují ty ohavné knížky, ale sedláky také k tomu svádějí, aby utekli z gruntů a vystěhovali se za hranice, do Saska, tam že budou mít svobodu, tam že je všechno lepší nežli tady v Čechách, tam že nikdo jim nebude bránit ve víře a ve všem že tam je lehčí živobytí.

Správce byl přesvědčen, že když stopuje a hlídá ty svůdce cizí i domácí poddané, že koná nejen to, co patenty nařizovaly, ale tím že také pečuje o duše poddaných. Ale kdyby začali opouštět své statky, utíkali za hranice, jaká z toho ujma a škoda vrchnostem! Lekl se té zprávy, zároveň však pocítil i škodolibé zadostiučinění, jak si přitom vzpomněl na regenta. Tohle že by panem Lhotským hnulo, to že snad otočí a uzná, že je nutno ostře zakročit.

Správce Čermák nespouštěl přitom myslivce Machovce z očí. Pozoroval jej bez únavy, hlídal každý jeho krok. Už i po jeho otčenáši pásl. Hořel zvěděti, jak se Machovec modlí „Otče náš“, on a jeho děti, říkají-li tu modlitbu se závěrkou „nebo tvé je království“. Zaslechlť, že evangelíci se tak modlí. Než marně po tom pátral. Doma nebylo možná o tom se přesvědčit a v oujezdském kostele o bohoslužbě málokdy setkal se s Machovcem. A když, modlil se myslivec, maje ruce sepjaty, s hlavou skloněnou, vroucně, ale tiše. A jeho Tomáš také tak.

Helenka pak chodila do kostela se slečnou Polexinou, která sedala výš, u hlavního oltáře v prastaré panské stolici, na jejímž dřevěném lenochu byly vymalovány erby jejího praděda Vilíma Ostrovského ze Skalky (...)

(......)