Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX

Pak opět uslyšel o novém světci, v říjnu, kdy vrchnost odjela do Prahy. Hned první dny po tomto odjezdu zastavil se na Skalce žebravý mnich, který loni tu byl poprvé po fráteru Marciánovi, řečenému Nedělka; rovnou zase ke správci zamířil. Byl opět jeho hostem, a když správce začal o komisí papežem povolené, fráter nejenže o ní věděl, ale také hned posloužil novinkou, že zkoumání o mučednické smrti a zázracích začne v Praze teď v zimě a že bude snadné, když se zázraky dějí ještě teď, jako nedávno.

„Kde, kde – A sv. Jan?“ dychtivě se ptal správce.

„Ano, sv. Jan Nepomucký. Stalo se to letos o žních, v Pohledu u Německého Brodu. Tam se vracel správce, hospodářský pan správce, z pole, o žních, jak povídám, v pravé poledne, sám. A protože byl a je veliký ctitel sv. Jana, zastavil se u jeho kapličky pod stromy u cesty. Zastaví se, poklekne u kapličky –,“ mnich přitiskl své dlaně k prsům a obrátil oči vzhůru, „a začne se vroucně modlit k sv. Janu Nepomuckému. A jak se tak modlí, bylo, povídám, v pravé poledne, kolem ani živé duše a ticho všude, jak se ten pan správce modlí, uslyší pojednou hrát na varhany, ale jakoby z hloubky, zpod země, a vtom se také ozve zpěv celého houfu, ale v cizí řeči, a také tak jako ty varhany –“

„Ze země –,“ ozval se správce tišším hlasem.

„Ze země, z hloubky se to ozývalo. Správce obešla hrůza, vyskočí a pryč, domů. Přiběhne bez dechu, bez sebe, nemohl ani promluvit. A když pak vypravoval, co se mu přihodilo, nechtěli mu věřit a myslili, že má horečnou nemoc. A on to byl nový zázrak sv. Jana Nepomuckého.“ Mnich obrátil oči k nebi.

Správce, jenž naslouchal jako pěna, povzdechl:

„Kdyby tak našinec –“

Na zázračnou hudbu a tajemný zpěv myslil i pak, když mnich, jenž přišel ráno, vydal se odpoledne na další žebravou pouť. Večer pak četl správce v postile velmi roztržitě a v noci ve snách klečel u nějaké kaple pod starými stromy, ze které vycházely postavy v černých hábitech a mezi nimi fráter Jakub, jenž mu kynul, aby utekl, a on, správce, chtěl, ale nemohl vstát, nemohl se hnout. Až se zpotil.

Ráno potkal v nádvoří myslivce Machovce. Chtěl ho tím novým zázrakem ohromit i zkoumat.

„Poslouchejte,“ pravil, „když jste mně to o sv. Janu Nepomuckém, to jest o té komisí, nevyřídil –“

„Zapomněl jsem.“

„No, zapomněl, jak jinak.“ Správce se usmál. „Zato vám povím, co jsem včera slyšel.“ A pověděl to o správci, kapli, varhanách a zpěvu, a že pak myslili, že ten správce mluvil z horečné nemoci.

Myslivec poslouchal, hledě do země, pak upřel oči na správce a řekl:

„To by byl jistě zázrak. Ale snad ten správce opravdu stonal a měl fantas.“

„Žádnou fantas, zázrak to byl! Vy nevěříte?“

„Já při tom nebyl.“

„Bodejť, vy –“ Správce nedořekl a mrzutě se obrátil. Ale v duchu ostře hodil po myslivci: „Berane beranská!“

Zanedlouho pak se mu ještě ostřeji ozval.

Po Novém roce začal správce uctívat židy zvláštní přezdívkou. Říkal jim ábelesové, a jmenoval-li některého z těch, kteří byli pod zámkem (...)

(......)