Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI
O MILOSTNÝCH ÚKLADECH

Pozdě odpoledne ubíral se Prokop Šedivý do České expedice. Šel podat Krameriovi zprávu, jak dnes odpoledne pochodil s vyprovázením a co se zběhlo s tou mladou Maternovou. Věděl, že Kramerius o tom rád uslyší již také proto, že bude moci sám také podati zprávu, a to své nejmilejší Vafince, které o mladé šlechtičně byl pověděl a která se o ni zajímala. Šedivý se nadál, že touto dobou nebude mít Kramerius hostí. Ale měl. Jak Šedivý dvéře otevřel, slyšel šavli zarachotit, a nežli zavřel a než ode dveří povystoupil a nalevo pokročil, kde hloub u zdi stál psací stůl a před ním pult, pronesl někdo jadrným hlasem:

„To mně kamarád psal, že nejen německé knihy z normálních škol dali od kata spálit, ale také německé krátké kalhoty na šibenici veřejně zavěsili. 

Slyšejí? Haha! Ale to jsou Uhři!“

Tu rázem hlas utichl a šavle zase zarachotila, jak se důstojník rychle obrátil; zpozorovalť, že někdo vstoupil. Proto také řeč obrátil. Neznalť Šedivého. Začal jakoby nic německy o knihách, aby mu tedy ty, co si vybral, byly poslány do domu švagrova, barona Henneta, a škoda že si jich nemůže vzít více, v ležení však že by bylo s nimi potíž. Kramerius, jsa krátkozraký, mhouřil oči, jak zahlédl vstupujícího; poznav ho, usmál se a důvěrně jej vítal. Hned se také chytil poznámky důstojníkovy o ležení, poněvadž hned pomyslil na své noviny. Otázal se důstojníka, dobrého třicátníka, prostřední postavy, ramenatého, mocné hlavy a ostrých rysů (byl to Jeník rytíř z Bratříc, vracející se od přítele své rodiny, majora Materny z Květnice), půjde–li zase k plzeňskému tmu neboli regimentu a cože tak náhle.

„Všichni oficíři, co tu jsme na dovolení, dostali jsme poručení v tu chvíli k armádě odjeti. Také pakáž pana polního maršálka Laudona již z Vídně odjela.“

„Dolů, na turecké hranice, prosím, pane barone?“

„Ne, všecko k slezským hranicím. Do čtrnácti dnů vytáhne vám z Prahy skoro všecko vojsko. Pět pataliónů granatýrů již zítra. Prušáci se za Náchodem zasekávají.“

„A jak svobodná polská obec, prosím? Slyším, že se k rakouskému dvoru naklonila. Také jsem to v známost uvedl, a s potěšením, protože polská obec, sestra našeho Českého království, Poláci, naši slovanští bratři –“

„A daj pokoj!“ a nadporučík mávl rukou a pohrdlivě se zasmál. „Pěkní bratři! Už jsou zas s pruským dvorem alianc. Dají si od pruského krále věšet bulíky na nos. Ten je do čisté bryndy zavede.“

„A dole, pane barone, s Turkem –,“ ptal se zkoumavě Kramerius.

„A to je jisto. Jeho Milost náš mocnář už poslal tureckému dvoru zprávu o svém dosednutí na trůn Českého království i uherského. A spolu také to, že jako věrný alírovaný s ruským dvorem povede válku proti tureckému dvoru. Kurýr už s tím jel do Konstantinopole.“

„To nejsou veselé noviny, pane barone. Dost by bylo té vojny s Turkem. Ta s Pruskem, ta by nám mohla třeba pokazit, nač se tolik těšíme – –“

„Nač?“

„Na korunovaci. Doufámeť –“

„A nic se nebojej. My Prušáka jim sem nepustíme. A (...)

(......)