Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII
F. VĚK SE S BUTTEAUOVÝMI ROZEJDE

Když vyšli, pustil se Věk schválně do tlačenice. Tím se odtrhl od svých společnic a dostal se dříve ven. U portálu ve svitu svítilen, kde nablízku čekali běhouni s hořícími pochodněmi, aby svým vrchnostem na cestu posvítili, čekal už Thám.

Stál tu ve svrchním kabátě s límcem přes ramena, ve vysokém měkkém klobouce, o holi. Věk napohled postřehl, že to není onen Thám ze zasněžených Králík v jediném obnošeném kabátě, neholený, hubené, zažloutlé tváře. V líci vypadal líp, plněji, zdravěji. Zhlédnuv Věka, rychle přistoupil, a obě ruce mu tiskna, vítal jej srdečně. Omlouval se, že dříve nepřišel, ale že si to vynahradí, dnes, zítra. Vtom umlkl. Stanulať u nich jeho tchyně s Betynou. Za nimi Paula. Thám pohlédl na ně s úžasem. Věk toho okamžiku nabyl jistoty, že Thám o jeho pozvání nic neví. –

„Pan Věk nám utíká,“ volala žertovně paní Butteauová po německu, teď před portálem, kde se lidmi z divadla vycházejícími jen chumelilo.

„Byli s nimi v divadle?“ zvolal Thám a pohled jeho utkvěl na Paule.

„Dámy mne laskavě pozvaly na –“

„Kdo?“ vpadl mu Thám do řeči a dosti prudce, nemoha se patrně opanovati.

„Já,“ ozvala se Paula. Znělo to rozhodně, a přece ne dost jistě. A její pohled byl více nejistý a plachý nežli pevný.

„A proč jsi mně nic neřekla?“ tázal se Thám, nutě se do klidnějšího tónu.

„Ale chtěli jsme vás překvapit,“ vpadla Betyna německy, lehkovážně, veselým tónem.

„Ach, tak vy! To jsem si mohl pomyslit!“ Thám se zasmál. Ve smíchu tom zněl posměšek.

„Aber Kinder, kommts, kommts nur!“ zažehnávala paní Butteauová, vykročivši do ulice. „Herr von Věk má jistě hlad a žízeň a Thám také. Pojďte, co byste na ulici – doma si to všecko povíme.“ Přistoupila k Věkovi, k němuž se Betyna přibočila. Věk se lekl toho nepřímého pozvání. Než vtom přicházela spása.

„Ne, to nepůjde,“ ozval se Thám. „Proč jste mně nic neřekly. Přítel Věk je teď mým hostem.“

Paula, kráčejíc vedle svého muže, kvapně k němu vzhlédla. Thám, toho si nevšimnuv, klidně dodal:

„Smluvil jsem se s několika známými –“

„Vlastenci,“ prohodila Betyna polonahlas, uštěpačně. Věk to dobře slyšel, než ani Thámovi neušla ta poznámka.

„Ano, vlastenci,“ opakoval ostře. „Čekají tuhle pana Věka.“

„Tak ty dnes nezůstaneš?“ tázala se Paula, jdouc s Thámem sama po chodníku před ostatními.

Slova ta zněla smutně i s výčitkou.

„Pro dnes to není možná.“

„Maminka se tolik těšila.“

„A, maminka!“ A Thám se usmáv dodal: „A Betyna, jakpak ne! A proč jsi Věka zvala, sama, bez mého vědomí?“

„Maminka s Betynou si tolik přály, a myslila jsem –“

„Co zas mají?“ To Paulu popudilo.

„Co by měly!“ zvolala. „Ty pořád podezříváš!“

Toho všeho Věk neslyšel, neboť se za manžely opozdil se svými společnicemi. Šly schválně volněji. Byl by se jim nejraději vymkl. Hovořil málo, vlastně se jen bránil jejich pozvání; přitom bedlivě hleděl za Thámem a za Paulou. Zdálo se mu, že jsou v prudkém hovoru. Thám rozkládal živě rukama a sem tam (...)

(......)