Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII
O PANSKÉ ŠKOLE, TÉŽ O NOVINĚ SMUTNĚ VESELÉ

Ráno po deváté přecházel mladý literát Šedivý nahoře na Novém Městě podél zdi hraběcí Clamgallasovské zahrady. Chodil zvolna a nedaleko od domu, v němž bydlil obrstwachtmistr starý Materna rytíř z Květnice. Šedivý se zdržel dlouho u Šturmů s Hněvkovským a Thámem, jenž přivedl s sebou mladého vlastence z venkova. Měli dobrou kratochvíli, oni i stálý kroužek vlastenecký, třebaže Thám byl toho večera nějak málomluvný. Zdrželi se dlouho do noci, ale proto Šedivý přece nezaspal, a zamířil rovnou sem. Nejprve došel až k samému Maternovu domu a prohlížel okna. Zelené žaluzie byly spuštěny. Sáhl na kliku, dvéře byly zamčeny. Pak jal se přecházeti a dům pozorovati. Čekal. Ale žaluzie pořád spuštěny, a když pak jedna zmizela, nikoho v okně nespatřil. Zato za drahnou chvíli, když obrátiv se opět k domu mířil, zpozoroval dlouhého, suchého muže prošedivělých vlasů, s černou mašlí v týle, s přistřiženými kníry. Byl v šedivé kamizole, v gamaších, a na slunci se mu leskl stříbrný cvoček v uchu. Šedivý jej hned poznal, že to je on, jenž s vařečkou v ruce a v zástěře se včera tak chodbou kroutil a naslouchal zpěvu mladé Maternové. Teď neměl ani zástěry, ani vařečky, ale nesl na ruce koš jako nějaká kuchařka, a zjevil se tak pojednou, že ho Šedivý neviděl ani z domu vycházen. Vtom už byl proti němu; ale nežli se mladý spisovatel rozhodl, aby ho oslovil, Ceypek ho minul. Nějak pospíchal. Jak zašel, pospíšil Šedivý k samému domu. V okně nikdo. Čekal chvilku, přecházeje, i na kliku u dveří zase sáhl, zkoumaje. Nepovolily. Dům tichý, jako vymřelý. A kolem sotvakdo přešel. Ze zahrady hlaholil švehol ptactva krásným slunečným jitrem prvního jara.

Šedivý marně čekal, marně chodil, marně si v duchu přidával: Půjdeš ještě pětkrát, pak třikrát, pak jednou. Šel ještě jednou, ale pak ještě jednou, a okno zůstalo prázdné. Chtěl na Ceypka čekati, že by s ním, až by se vracel, mohl promluvit. Ale Ceypek šel asi do trhu; a nevrátí se tak hned…

Již byl Šedivý na odchodu směrem k Ječné ulici, vtom Ceypka zahlédl. Šel proti němu, s košem, ale ne sám. Vedle něho nějaká ženská! Šedivý zvolnil krok, až se potkali. Ta paní nebyla mladá. Šedivý si jí dobře všiml a kvůli ní se také zase vrátil a pozoroval. Zašla s Ceypkem do domu. Co tam? Snad kvůli Maternové? Chvíli čekal, vrátí–li se. Ale když se neobjevovala, odešel.

Odpoledne po třetí hodině ukázal se v těch místech zase. Měl však ještě méně štěstí než ráno. Ceypka ani okem nespatřil. Žaluzie byly sice všechny vzhůru, ano jedno okno otevřeno. Alejím zahlédl jen vrch vysokého kamenného hrnce a konec slaměného vrkoče s několika cibulemi.

Šedivý se v duchu mrzel na dům jako zakletý, a že se mu tak nedaří. Byl by rád s mladou Maternovou mluvil a zvěděl, jak je spokojena, co říká ten diblík té změně; nadál se, že ji alespoň uvidí. Také se mu hatil jeho počet stran Ceypka. Jak včera od Vaváka i od P. Vrby o něm uslyšel, hned si na to vzpomněl, že by s jeho pomocí, (...)

(......)