Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV
VěK SE DOMŮ VRÁTÍ

Špitálskou branou vyjížděla poštovní archa. Rachot jejích kol a dusot koní ozýval se naposled na tvrdé dlažbě. Poštovní trubka hlaholila. Nad vozem se projasnilo. Vyjel ze stínu klenuté brány. Ulice, domy tytam, kolem vpravo vlevo samé zahrady, všude volno a nade vším jasné zářící nebe pěkného dubnového dne. Vůz hrčel po vyschlé, tvrdé silnici, zahrady mizely vzad; kolem samá pole s mladým osením, nad nímž zvysoka z prozářeného vzduchu jásala skřivanova píseň.

F. Věk seděl v poštovním voze u okénka a díval se zamyšlen na krajinu. Zpět, po Praze, se mnoho a dlouho neohlížel, a také ne tak živě, tak vzrušen, jako ji vyhlížel, když se teď týden k ní blížil. Vracel se dosti rád a do jisté míry se i na domov těšil. Když se na cestu do Prahy vydával, nenadál se, že se bude vraceti s dojmy tak různými. Za těch několik málo dní se mnoho s ním v jeho nitru změnilo.

Už nemyslil tak ustavičně na Paulu a tak jako před dvěma lety, když tudy pěšky kráčel. Dnes cítil a vyznal si, jaký byl tenkráte blouznil. Tenkráte bylo mu tak, jako se dočítal o nešťastných hrdinech románů. Měl se za svrchovaně nešťastného; ale v tom sebelitování i v poměru jeho k Paule i k Thámovi byla jakási útěcha, jakési ulevení v prvním a nejprudším zranení jeho mladé duše. Z těch prudkých dojmů pak mu zůstaly tklivé, čisté, poetické myšlenky, a živé, že časem až i zatrnutí a zabolení v nitru mu způsobily, zvláště když náhle zhlédl některou památku z pražských časů.

Teď se vracel vystřízlivěv. Už si doznal, že si leccos příliš blouznivě myslil, že se klamal. Mnoho mu skutečnost pocuchala. Na leccos si nerad, s nechutí vzpomínal; na Betynu, na paní Butteauovou. Myslíval, že s ním opravdu přátelsky smýšlí jako matka.

A teď! Všechno by byla dopustila, cokoliv by ta její Betynka na něj uchystala. A pak, po všem tom… Ještě za ním přišla do jeho bytu, do hospody. A tam ho smiřovala a zvala, aby k nim přišel! Byl tím tak překvapen, že zpočátku nevěděl, jak starou paní uvítat, jak ji odbýt. Ale pak se jí bránil, ano i Tháma jí vyčetl, ten že si toho nezaslouží, jak panna Betyna proti němu jedná. Paní Butteauová omlouvala, vykrucovala a – zvala dál. A když tak naléhala, když sem tam padlo nápadné, podezřelé slovíčko o jeho první půjčce, nabídl jí půjčku novou; paní Butteauová – ji přijala a brzo pak odešla.

Z toho mu bylo ošklivo.

S Paulou již nemluvil ani jí neviděl. A netáhlo ho nic tak jako před dvěma lety, aby ji ještě jednou spatřil. Hned prvního večera, jak s ní mluvil, byla iluze jeho otřesena. A pak… Třebaže Thám sám mu pak vymlouval a dokazoval, že Paula nebyla s matkou a sestrou proti němu spolčena, třebaže i sám proti tomu přisvědčoval, nedůvěra a podezření se příliš zaryly do jeho mysli. A pak onoho večera, když šli z divadla… A má o něm takové mínění, věřila Betyně, nebo brala tu lež proti němu na obranu Betyninu. Vše, co bývalo, o čem byla přesvědčena, jak pro ni cítil a trpěl, to bylo ničím, zapomněla na vše, nebo nedbala pranic…

(...)

(......)