Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI
PROCUL NEGOTIIS

Když Věk na první shledání stručně mamince vypověděl, jak se měl, jak pořídil, a sám vyslechl, co nového v domácnosti i obchodu, jak je s polní prací, vytasil se s darem. Šetrná kupcová žasla, jakou sumu František za to jistě dal a že je to zbytečné, nač jí takové drahé věci. Ale přece ji to těšilo, to pozoroval. Pak si vyšel na sedničku, a tu, když ho obklopilo její ticho, když opět zhlédl čistotnou její úpravu, na okně kvetoucí měsíční růže a zase své knihy a housle, vydechl si a byl rád, že tu zas je.

Zanedlouho poté, bylo v sobotu, pozdě odpoledne, přivezl forman klavír, knihy a zboží v Praze objednané. Pěkný vykládaný klavír vzbudil v domě největší podivení a způsobil dost řečí v sousedství. Byltě jediný jen spinet v Dobrušce, a to u Věková kmotříčka, a ten nástroj byl už starý, vyšeptalého hlasu.

Právě navečer odzvonili, vyzváněli velkým, protože bylo před nedělí, když Věk si všecko na pokojíčku dorovnal. I zasedl ke klavíru, nač se beztoho již těšil, a spustil. A hrál, co uměl zpaměti, nejvíce z Mozarta; ale pak, když matka vstoupila a u klavíru stanula, divíc se synovi, jak krásně hraje, jak dovedně, přešel do jiného světa, jí bližšího a milejšího. Po vážné předehře zahrál jednu z jejích milých pobožných písní, které doma, za jeho dětství, zpívala, které již její matka i dědeček zpívávali, a vida, jak se jí líbí, jak je potěšena, začal novou, a vtom jala se stará sousedka v bílém čepečku, v široké modré zástěře tiše přizvukovati svým už neplným, ale příjemným hlasem. Syn hraje zanotoval s ní a tiché, prosté duo v průvodu klavíru zvučelo bílou sedničkou a otevřenými dveřmi ven, dolů na síň, kde se již smrákalo. Když dohrál, rychle povstal a objal náhle matku, divže ji nezdvihl a jí v radosti nezatočil. A ona, nemohouc ani hned promluviti, nerozumějíc zplna jeho vzrušení, ale tušíc, srdečně potěšená, usmívala se a řekla:

„To jsme to hezky zasvětili,“ a pohlédla na klavír, jehož plocha tmavohnědé barvy i kovové vykládání se mdle leskly v posledním světle do bílé sedničky padajícím. –

F. Věk vrátiv se z Prahy, dal se jinak do práce nežli před dvěma lety, kdy pln nechuti, ano s odporem se stavěl za kramářský pult. Nyní si bedlivě hleděl svého obchodu a snažil se ho zvelebit a rozšířit; i začalo se mu v tom dařiti. Také polem se nyní s větší chutí zabýval.

Nastalo pěkné jaro, skoro až suché; v kraji dál toho času vůbec nepršelo a bylo slyšeti, že tu a tam už podnikají prosebná procesí. Stromy rozkvetly i odkvetly, osení se pěkně zelenalo a již v klas vyhánělo. Čas Věkovi rychle ubíhal v neúnavné práci a v rozmanitých hospodářských starostech. Věková byla se synem tuze spokojena, sousedé se pak divili, že je mladý kupec na svůj věk velmi vážný. Nic se nebláznil, nesháněl čtveřáctví a kudrlinek jako jeho vrstevníci a nehledal také společností. Nenavštívil vlastně nikoho, vyjma starého Žalmana, do jehož zašlého brlohu vklouzl ještě toho večera, jak z Prahy přijel. I dar mu přivezl, jak se proneslo, (...)

(......)