Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII
P.VRBA SE VYDÁ NA CESTY

Toho příčinou byla špatná metoda vyučovací starého obrstwachtmistra Materny z Květnice a také značnou měrou P. Matouš Vrba.

Mistr Kypiena byl čím dále tím spokojenější, míň a míň říkal „potzsaprment“, poněvadž žačka jeho, neť obrstwachtmistrova, ve všem tanečním umění, v poklonách, v chůzi i v tancích, znamenitě chápala a pokračovala. Také se již nemýlil a nemusil pardon říkati (ale říkal přec), protože žačka jeho, baronova neť, dříve jako venkovanka, teď už opravdu vypadala jako slečna.

Účes i nový oblek změnily ji zúplna. Tím však nebyla změna dokonalá. Někdy se ,,slečna“ zničehonic tak zachechtala, tak si skočila, jako by byla někde za farou na trávníku mezi kamarádkami, takže mistr Kypiena musil začít káravým „ách pardon, slečno, ách pardon“, aby ji upamatoval. A v duchu si myslil, co se ten starý baron tak namáhá, proč je tak umíněný, s takovým zdravým, ohnivým děvčetem že by si mohl sladit živobytí i bez těch komplimentů a všeho toho cviku.

Nejčastěji se slečna Terezie zapomněla, když pan strýc odešel. Jen paty vytáhl, a již byla ze svého pokojíku a pryč, chodbou, rovně do kuchyně k Ignáciu Ceypkovi. Tam byla její hlavní zábava; tam si někdy smlsla na nějaké sladkosti, kterou jí tajně udělal a schoval, tam si se starým vojákem volně pohovořila. Nebroukal, neokřikoval ji, nepamatoval ji ustavičně, nemluvil na ni německy, jako to teď strýc pořád činil. A zasmáti se mohla, a ne jako u strýce, jenž hned stahoval obočí, jestliže se trochu hlasitěji zasmála.

Ceypek byl jí také prostředníkem se světem a jako živými novinami. Nevyslat‘ dosud z domu. Strýc nedovolil, říkaje, až později, až bude k světu. To byla pro ni, která ve velké volnosti vyrostla, těžká zkouška. Těšilať se tolik na Prahu; a když se strýc rozhodl, že si ji nechá, těšila se teprve, na procházky, na divadlo; také na kočár nezapomněla.

Zpočátku měla radost z nových šatů, z nového účesu, jak se měnila v dámu. I mistr Kypiena ji dost bavil, ráda se jeho umění učila. A pak se kolikrát v duchu i nahlas tomu mužíčkovi zasmála. Ale strýcův dům se jí neotevřel, ani když uměla děkovat i pozdravovat i chodit v nové strůji…

A nadto začal docházet starý, přísný pán, jenž ji učil zpěvu a byl zdlouhavý, nic neodpustil a páchl silně šňupavým tabákem. Ale nejhůř bylo s třetím učitelem, to s panem strýcem, jenž ji učil německé řeči. Zpočátku měla dosti chuti, chtějíc se zachovati, a také protože viděla, že se musí naučit tomu jazyku. Poslouchala, psala, učila se. Než řady slovíček byly nekonečny, takže jich nemohla v určitý čas zmoci. Obrstwachtmistr však nic neuznal, nýbrž co určil, přísně vyžadoval. Dopoledne, když zasedl ke klavíru a ona s ním zpívala, byl všecek jiný: vlídný, spokojený, pokyvoval hlavou, někdy ,,bravo“. Ale odpoledne po koncertě s Ceypkem! Na tu hodinu se starala.

Nechutě sedala a pošilhávala po stojatých hodinách na krbu, čím dále tím více. Tak přesně strýc učil, po vojansku, přísněji nežli její bývalý kantor doma. (...)

(......)