Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII
IGNÁCIUS CEYPEK STANE SE POSLEM MILOSTNÝM A CO Z TOHO BYLO

Mrtvým tichem, jež za parného srpnového odpoledne zavládlo domem páně obrstwachtmistrovým, zaječel hlas domovního zvonce. Ignácius Ceypek, sedě v kuchyni zardělý, maje čelo i nos zroseny drobným potem, bezděky zaklel a pustil pánův kord, jejž právě horlivě drhl a cídil, prudce k zemi, až zadrnčel; nebyloť to vyrušení milé. Ale jak maně pohlédl na hodiny, nejhorší chmura mu zmizela z tváře.

To žádný cizí nezvonil. V tu chvíli, na minutu, pan Šedivý chodí. A na toho se starý voják nezlobil. Nemohl. Už proto ne, že co pan Šedivý do domu chodil, bylo jinak s tou němčinou. Míň sakrů, míň hromů a míň všech jich horšího obrstwachtmistrova hrozivého ,,habt acht“, a míň mrzutostí se slečnou a také s ním, Ceypkem. Proto pojal nemalou úctu k Šedivému. Co pan obrstwachtmistr nezmohl, pořídil on zakrátko, a jak! Slečna Tereza si více nenaříkala, ano libovala si, jak pěkně učí, jak mírně, a jak všecko vyloží a jak ukládá a vyslýchá. Také proto se Ceypek divil Šedivému, jakou má trpělivost, že ho to neomrzí, když obrstwachtmistr, sedě u nich pokaždé celou hodinu, se mu do učení plete a říká tak a tak, a že Šedivý zase na to ano, že tak a tak, že to tak dělá nebo udělá, jak pan obrstwachtmistr míní. Teď, sestupuje ze schodů na síň otevřít dvéře, myslil Ceypek, jak pana Šedivého potěší. Ten, když vešed uslyšel, že dnes nic z hodiny není, že pan obrstwachtmistr nemůže, zrovna se zarazil a na okamžik nemohl ani promluviti. Vida však, že se Ceypek diví, vzpamatoval se.

„Je parno, panu baronovi se nechce,“ mínil, usmívaje se dosti rozpačitě.

„I to ne, ale chystá se někam.“

„Do města, navečer do společnosti.“

„A ne, tak daleko ne. U nás, v zahradě něco bude. Pan hrabě Gallas strojí něco na večer.“

„Slečna také půjde?“ ptal se kvapně informátor. „Ne, musí ostat doma; však ji to, myslím, dost mrzí.“

„Ale je zdráva?“

„Jako rybička, jako vždycky; ale měla mrzení, že dnes nebude hodina, povídala to –“

Šedivého tvář se vyjasnila. Slyšel to patrně rád. Okamžik hleděl před se, jako by uvažoval, pak upřel zrak na Ceypka.

„Poslouchají, pane Ceypku. Chtěl jsem slečně dát nějaký úkol. A teď hodina není. Měl jsem ho uchystaný –“ (a sáhl pod kabát do kapsy). „Myslil jsem, aby –,“ pokračoval váhavě.

„Tak já to slečně odevzdám.“

„To bych prosil, ale – pan baron aby o tom nevěděl.“ Umlkl, jak pro tato slova Ceypek na něj upřel oči. „A proč?“ ptal se starý voják, divě se.

„Vědí, ono je to vlastně takové říkání, německé říkání, rád bych, aby se slečna tomu naučila, ale tajně, a pak spustí pojednou před panem baronem – a on bude mít radost, proto jen. Byl bych to slečně sám dal, ale když není hodina. A pan baron nebude doma? – Jistě nebude?“

„Nebude.“

„Tak by se mohla slečna pohodlně učit. Dodají to, vědí?“

„Když je to tak, tak ano, proč ne.“

Zvonek opět zaječel, dvéře zapadly. Pod schody stál Ignác Ceypek sám, drže v ruce dobře složený papír oplatkou zalepený. Obracel ho (...)

(......)