Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI
VARIA

Na schodech i pak, když vyšel z paláce, na ulici ješté, se v duchu Věk ptal, cože se Márinka tak ptala na divadlo. Jasné však a určité odpovědi nebylo, a také ne klidu a místa k uvažování. Rozproudiloť se kolem lidmi jako přívalem. Rozcházeli se z uvítání. Věk, kráčeje směrem k Poříčské bráně za krajany, musil se chvílemi zastaviti. Hlahol zvonů již umlkl i salva z děl na hradbách naposled zahřměla za prvního soumraku. Zato ulicemi hlaholila hudba. Různé kapely, tu větší, tam menší, kráčely v čele cechů prapor svůj doprovázejících.

Už se hrubě soumračilo, když Věk došel ke Zlatému bažantu. Z krajanů tam nezastal žádného. Byliť ještě v městě. Již odcházel, vtom potkal Exnerova Pepíka. Věk se ho ptal, jak viděl, měl–li dobré místo.

„Ale dobře, brachu, všecko jsem viděl. Užil jsem dost, ale teprv teď užiju,“ dodal, směje se. „No pojď, nepospíchej, chvilku počkej, bude ti stát za to. Náš konšel –,“ a smál se zas. „Pinkava, ten bude o dnešku vypravovat! Ten toho viděl! Haha!“

Věk musil s krajanem a zasedl s ním v koutě poblíže dveří, kde bylo ještě trochu místa.

„Někams ho zaved, na špatné místo,“ mínil Věk.

„I nezaved. On tam jel sám.“

„Jel?!“

„Jeho lakota ho svezla, haha – Já mu dám smát se mně. Víš, jak se zubil, když ty ženské mně to vyvedly. A tak jsem naved aucknechta, aby ho zjednal s forou, kousek jen, za bránu, na dnes časně ráno. Stálo to kolik dvacetníků, ale vem to nešť!“

„A Pinkava jel?“

„Jel, jak by nejel, za groš by blechu hnal. Jel za Koňskou bránu někam do vsi; aucknecht ho poslal do nějakého dvora, ale on tam žádný není, že prý mu tam naloží nějakou bednu s máslem a masem nebo co a že bude do osmé ráno zase tu a že dostane tři zlaté. No, on a tři zlaté a vydělat je asi za dvě hodiny. Přivstal si dost –“

„A ještě se nevrátil?“

„Kdepak! Spletli jsme ho s hodinami a s cestou a jak tam je daleko. Když se vracel, už byla brána jistě zavřena, a nepustili ho. A tak se díval na průvod za branou na pole.“

Mladý soused se dal do smíchu a smál se a rukou na odpor mával, když Věk myslil, že je to trochu moc.

„Nic, patří mu to. Vždyť věděl, že o osmé brány zavrou. Proč je takový lakomec!“

Ale vlk byl za humny. Ještě o něm mluvili, a vtom vstoupil Pinkava s vydrovicí na hlavě, s bičem v ruce, v ublácených botách a rozhlížel se nějak rozčertěný hospodskou jizbou plnou lidí a kouře. Škubl sebou, bílé řasy mu zamrkaly; přistoupil chvatně ke krajanům.

„Dej mně tři zlaté!“ zvolal prudce na Exnera. Veselá kopa na něj, co chce, a na podomka ho pak odkázal, ten že ho zjednal.

„Však já už vím. Tys ho naved. Ani tam takový dvůr není. Co jsem se nahledal! Měli jste mne za blázna. A slavnost jsem propás. Nepustili mne do města. A celý den krmení koňům, a člověk snad také něco chce. Kdo mně to nahradí? Zaplať! Aucknecht nechce nic dát, když jsem nic nepřivez! Jak bych přivez, ty votipero bláznovská. Zaplatíš, nebo tě nechám v Praze a nevezmu tě na vůz. A provazy zaplatíš taky –“

Konšel nedbaje, že (...)

(......)