Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII
NA „FRAJBÁLE“

Španělský sál na Pražském hradě zářil i záplavou světla, proudícího ze dvou tisíc i více svěc na padesáti zlacených, bohatě vyřezávaných lustrech, i nádherou plesové společnosti. Pestrá, zářivá, šumná směs hostí, dvorských, šlechtických, vojenských, měšťanských i kněžských proudila ohromnou prostorou nádherného sálu. Pohnutý její obraz obrážel se ve vysokých zrcadlových oknech na stěně, jež sál klamně ještě prohlubovala a přečetnou společnost rozmnožovala, jakož na leštěných parketách míhaly se jako ve vodě odlesky bělostných, růžových, zelených rób i stíny nožek a noh, v atlasových střevíčkách, ve střevících s přezkami i v důstojnických botách.

Byl dvorský ples, přísná však dvorská etiketa dnes nevládla. Z vůle nového panovníka. Nebylo ani určitého předpisu týkajícího se obleků. Zlatolesklé uniformv gardových i jiných důstojníků třpytily se a odrážek živými barvami od kněžských sutan i tmavých fraků a kabátů občanských. Nádherné toalety dvorních dam a šlechtičen skvěly se drahými látkami, bohatou výzdobou i drahým kamením vedle prostších šatů měšťanských paní a dívek. Ani v tanci nebylo přesného odlučování a oddělování. Vše kupilo se, procházelo, proudilo i tančilo za zvuků lahodné, vábivé hudby volně, bez ohledů na stavy a stupně hodnosti, často pomíchaně, vespolek, a sám panovník v uniformě, procházeje volně skupinami, ustoupil, kde bylo třeba, tančícím, aby měli dosti místa. Nemenší ruch panoval v přilehlé místnosti také skvěle osvětlené u hojných, bohatých bufetů. Zde šum bavících se a občerstvujících pronikal nad zvuky hudby zaléhající sem tlumeným ohlasem ze sálu.

Opodál jednoho z bufetů poblíže dveří vedoucích do sálu stál V. Thám v tmavomodrém fraku širokých šosů, lehko opřený o zeď. Jeho zardělá tvář byla vážného výrazu. Hleděl před se, jako by pozoroval kolem přecházející nebo se kupící, ale hrubě jich neviděl. Byl zamyšlen. Pojednou, když rázem dozněl vedle lichotný menuet, hnul sebou a upřel zraky ke dveřím; proud ze sálu k bufetům té chvíle nápadně mohutněl. Thám všechny bedlivě přehlížel, jako by někoho čekal. Vedle něho v pozadí zašustělo; před ním stanula mladá, nalíčená dáma v šatech nápadně vystřižených, v pudrovaném účesu, zardělá ještě od tance, očí sálajících rozkoší. Švagrová, Betyna. Vedla se s nějakým důstojníkem, poručíkem od pěchoty. Za nimi hned kráčel také mladý párek. Thám znal statného, mladého pána mužné, sličné tváře; byl od divadla, zpěvák Micelli, jeho a zvláště Betynin dobrý známý. Vedl se s mladou, sličnou dámou bohatého obleku.

„Paula tu není?“ otázala se Betyna chvatně po německu.

„Nepřišla ještě od tance,“ odvětil Thám zachmuřeně.

„Škoda, hledáme ji. Potřebujeme ještě pár do kolony.“

„Vy nebudete tancovat, pane z Thámů?“ zeptal se Micelli, postoupiv až k herci. Betyna se té otázce zasmála a hned pobízela do sálu, aby včas našli pár. Ale pojednou si vzpomenuvši, obrátila se k švagrovi.

„Viděl–li jste pana z Věku,“ tázala se úsměšně. „Je tu, a ne sám. S (...)

(......)