Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV.

Nová fara, o žních toho roku na pohled hotová, byla stavení patrové pod cihlovou střechou, ne sic obzvláštní a ještě bez stodoly a chléva, bez studny, ale pyšně se nesla nad starou, dřevěnou, malou a nepohodlnou farou, skromně se krčící.

Nestěhovali se z ní do nové najednou. Farář Havlovický, ač dříve dost po tom toužil, nepospíchal. Za důvod měl, že místnosti v novém domě nejsou jak náleží proschlé. Jeho matka však se nedala držeti, když nastaly žně. Toužilať už dávno z té kuchyňky, jež nestačila zvláště v tento čas, kdy se vařilo pro tolik lidí na poli. Tak začala ona sama vladařit v nové faře a libovala si, jaké to pohodlí, jak jinak jde tu práce, bez nesnází a překážek. Farář zůstával ještě v starém bytě a jen na jídlo chodil do nové fary, kamž, jak se rozhodl, sám se chtěl nadobro odstěhovati až po žních.

V tu dobu, o žitných žních, přiběhla Krůčková na novou faru k panímámě s novinou, že Dušánek, on pláteník, umřel, že se stavil dolejší Valášek u nich v krámě na čtvrtku a ten že to povídal. Stará mlynářka, která krájela znamenité krajíce sekáčům na pole a dělala do těch krajíců hluboké jamky na tvaroh a máslo, naráz ustala.

„To snad ne!“ zvolala úžasem. „Vždyť nestonal, takový zdravý jako buk, červený jako brabenec. To se vrátil ze světa, nebo –“

„Ne, ve světě umřel, v Praze.“

„Kdy? A kdy to přišlo?“

„Dnes, právě teď odpoledne. Valášek slyšel to lamento, jak šel okolo. Povídal, co Dušánková ďála a dcera taky.“

„To vona se Domáňová Bezděkouská lekne“ – vzpomněla hned mlynářka.

„Však už tam posel běžel. Hned, jak psaní přišlo, poslala Dušánková na Bezděkou. A bože, teď to bude jináč u Dušánků dopadat, když nebude kdo vydělávat.“

„No, jmění tu vostane.“

„Kdo pak ví; povídali mužsky v krámě a Johan,“ myslila muže kupce, „to taky nadhodil, že není všecko zlato, co se třpytí, že nebožtík Dušánek měl také dost zboží na dluh.“

„A v Praze umře a nikdo u něj –“

„Však na to Johan hned vzpomněl.“

„Kdy umřel Dušánek, co se mu stalo.“

„Šlak ho trefil, a už je zakopaný. Co pak, nežli dojde psaní sem z Prahy. Umřel asi před čtyřma, pěti dny, to Valášek nevěděl.“

„A nikdo ani při něm chudákoj nebyl, ani mu nemohli na funus.“

„Však pro to Dušánková prej tolik vyváděla, a snad se už chystá do Prahy.“

„Co vona tam!“

„No k vůli pozůstalosti, musí být pořádnost, a pak jde taky vo zboží. Nebožtík Dušánek měl mnoho pláten s sebou, to tam leží, a co prodal, jsou tam peníze, to je starost. Povídal Johan, to že bude, a taky že měl Dušánek u lidí, že dával na úvěr a teď to shánět.“

„A na tohle Dušánková?! Kam tě to vede! Buchty píct, to jo, trachtace strojit. Vždyť si ničeho v kšeftu jakživa neuvšimla, ta vo ničem neví ani což jeho jest.“

„To by dcera, jako Domáňová, si spíš rady věděla.“

„Kdyby ji ten kruťák opilý pustil. Ta spíš, ta s nebožtíkem byla i v Praze a ví si s lidmi rady. Bože, bože, to budou starosti! Kdo by si pomyslil! Pak ať si člověk na něčem zakládá! –“

Bylo tak, jak Krůčková (...)

(......)