Franz Kafka

NEZVĚSTNÝ
(AMERIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V. V hotelu Occidental

V hotelu Karla hned zavedli do jakési kanceláře, ve které vrchní kuchařka se zápisníkem v ruce diktovala mladé písařce do psacího stroje dopis. Naprosto přesné diktování, pravidelné a hbité údery do kláves předstihovaly jen chvilkami slyšitelný tikot nástěnných hodin, ukazujících už skoro půl dvanácté. "Tak!" řekla vrchní kuchařka, sklapla zápisník, písařka vyskočila a přiklopila stroj dřevěným poklopem, ale nespustila při té mechanické práci z Karla oči. Vypadala ještě jako školačka, měla velice pečlivě vyžehlenou zástěru, na ramenou například zřasenou, dosti vysoký účes a člověk se trochu podivil, když po těchto jednotlivostech spatřil její vážnou tvář. Uklonila se nejprve vrchní kuchařce, potom Karlovi, pak odešla a Karel mimoděk tázavě pohlédl na vrchní kuchařku.

"To je ale hezké, že jste přece jen přišel," řekla vrchní kuchařka. "A vaši kamarádi?" "Nevzal jsem je s sebou," řekl Karel. "Ti asi hodně časně vyrazí na pochod," řekla vrchní kuchařka, jako by si to tím vysvětlovala. Jestlipak si nemyslí, že s nimi vyrazím i já? říkal si Karel a řekl proto, aby vyloučil jakoukoliv pochybnost: "Rozešli jsme se ve zlém." Vrchní kuchařka to podle všeho pokládala za příjemnou zprávu. "Tak jste tedy volný?" zeptala se. "Ano, volný jsem," řekl Karel a nic se mu nezdálo tak málo důležité. "Poslyšte, nechtěl byste zde v hotelu přijmout místo?" zeptala se vrchní kuchařka. "Velice rád," řekl Karel, "znám ale hrozně málo věcí. Neumím například ani psát na stroji." "To není to nejdůležitější," řekla vrchní kuchařka. "Vždyť byste prozatím dostal jen docela skromné místo a musel byste pak hledět, abyste to pílí a úslužností někam dotáhl. Rozhodně se ale domnívám, že by pro vás bylo lepší a vhodnější někde se usadit než se takhle toulat světem. To není podle mne nic pro vás." To všechno by schválil i strýc, říkal si Karel a přikývl, že souhlasí. Zároveň si vzpomněl, že se jí dosud ani nepředstavil, ač si s ním dělá takové starosti. "Promiňte, prosím," řekl, "že jsem se dosud ani nepředstavil, jmenuji se Karel Rossmann." "Vy jste Němec, viďte?" "Ano," řekl Karel, "nejsem v Americe ještě dlouho." "Odkudpak jste?" "Z Prahy v Čechách," řekl Karel. "Podívejme se," zvolala vrchní kuchařka německy se silným anglickým přízvukem a málem zvedla ruce, "tak to jsme krajané, já se jmenuji Grete Mitzelbachová a jsem z Vídně. A Prahu výborně znám, vždyť jsem byla půl roku zaměstnána ve Zlaté huse na Václavském náměstí. Jen si představte!" "Kdy to bylo?" zeptal se Karel. "To je už mnoho, mnoho let." "Stará Zlatá husa," řekl Karel, "byla před dvěma roky zbourána." "No ovšem," řekla vrchní kuchařka zcela pohroužena v myšlenkách na minulé časy.

Rázem však znovu ožila, vzala Karla za ruce a zvolala: "Teď, když se ukázalo, že jste můj krajan, nesmíte odtud za nic na světě odejít. To mi nesmíte udělat. Měl byste například chuť stát se liftboyem? Řekněte jen, že ano, a budete jím. Až to tu trochu projdete, poznáte, že není zvlášť snadné takové (...)

(......)