Franz Kafka

NEZVĚSTNÝ
(AMERIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI. Případ Robinson

Vtom mu někdo poklepal na rameno. Karel si samozřejmě myslel, že je to některý host, strčil jablko honem do kapsy a spěchal k výtahu, skoro se na toho člověka nepodíval. "Dobrý večer, pane Rossmanne," řekl teď ale muž, "to jsem já, Robinson." "Vy jste se ale změnil," řekl Karel a zavrtěl hlavou. "Ano, dobře se mi vede," řekl Robinson a sjel pohledem po svých šatech, které se snad skládaly z dost pěkných částí, ale ty byly tak nevkusně pospojovány, že šaty vypadaly přímo ošuntěle. Nejnápadnější byla bílá vesta se čtyřmi malými, černě lemovanými kapsičkami, kterou měl Robinson zřejmě poprvé na sobě a na kterou se snažil upozornit tím, že vypínal prsa. "Máte drahé šaty," řekl Karel a letmo pomyslel na své krásné jednoduché šaty, v nichž by obstál i vedle Renella a které ti dva špatní přátelé prodali. "Ano," řekl Robinson, "kupuji si skoro každý den něco. Jak se vám líbí vesta?" "Docela líbí," řekl Karel. "To ale nejsou opravdové kapsy, to je jen tak naznačeno," řekl Robinson a vzal Karla za ruku, aby se o tom sám přesvědčil. Ale Karel ucouvl, neboť z Robinsonových úst bylo cítit nesnesitelný zápach kořalky. "Zase moc pijete," řekl Karel a stál už zas u zábradlí. "Ne," řekl Robinson, "moc ne," a dodal něco, co se nesrovnávalo s jeho dřívější spokojeností: "Co jiného má člověk na světě." Rozhovor přerušila jízda, a sotva byl Karel znova dole, volal telefon, že má dojít pro hotelového lékaře, jelikož v sedmém patře omdlela nějaká dáma. Po cestě Karel tajně doufal, že Robinson mezitím odejde, neboť nechtěl, aby ho s ním někdo viděl, a jelikož si vzpomněl na Terezino varování, nechtěl nic slyšet ani o Delamarchovi. Jenže Robinson dosud čekal v strnulém postoji opilého člověka a právě šel kolem vyšší hotelový úředník v černém šosatém kabátě a v cylindru, ale naštěstí si Robinsona, jak se zdálo, nijak zvlášť nevšiml. "Rossmanne, nechcete k nám někdy přijít, máme se teď báječně," řekl Robinson a pohlédl lákavé na Karla. "Zvete mě vy, nebo Delamarche?" zeptal se Karel. "Já i Delamarche. Jsme v tom zajedno," řekl Robinson. "Pak vám říkám a prosím vás, abyste totéž vyřídil Delamarchovi: Rozešli jsme se navždy, jestli to snad nebylo už samo o sobě jasné. Vy oba jste mi ublížili víc než kdokoli jiný. Vzali jste si snad do hlavy, že mi ani v budoucnu nedáte pokoj?" "Jsme přece vaši kamarádi," řekl Robinson a oči se mu zalily odpornými slzami opilosti. "Delamarche vám vzkazuje, že vám chce vynahradit všecko, co bylo. Bydlíme teď s Bruneldou, skvělou zpěvačkou." A hned nato chtěl vysokým hlasem zazpívat nějakou píseň, kdyby byl na něho Karel ještě včas nezasyčel: "Buďte zticha, ale okamžitě, copak nevíte, kde jste?" "Rossmanne," řekl Robinson, který se jen ze strachu nedal do zpívání, "jsem přece váš kamarád, říkejte si co chcete. A vy tu teď máte takové krásné postavení, mohl byste mi poskytnout nějaké peníze." "Vždyť je zas jen propijete," řekl Karel, "tady dokonce vidím, že máte v kapse nějakou láhev s kořalkou, ze které (...)

(......)