Franz Kafka

NEZVĚSTNÝ
(AMERIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Fragmenty

Bruneldin odjezd

Jednou ráno vystrčil Karel ze vrat vozík pro nemocné, v němž seděla Brunelda. Nebylo už tak brzy, jak doufal. Dohodli se, že k vystěhování dojde ještě v noci, aby nebudili na ulicích pozornost, a tomu by se ve dne nevyhnuli, i když se Brunelda chtěla skromně zakrýt velkým šedivým šátkem. Avšak transport po schodech trval příliš dlouho, přestože velice ochotně pomáhal student, který byl mnohem slabší než Karel, jak se při té příležitosti ukázalo. Brunelda se držela velmi statečně, skoro ani nevzdychala a všemožně se snažila ulehčit nosičům práci. Ale přece to nešlo jinak, než že ji na každém pátém schodu posadili, aby sobě i jí dopřáli čas k nejnutnějšímu odpočinku. Bylo chladné ráno, na chodbách vanul studený vzduch jako ve sklepích, ale Karel i student byli celí zpocení a v přestávkách, když odpočívali, musel si každý osušit obličej cípem Bruneldina šátku, jejž jim ostatně Brunelda laskavě podávala. A tak se stalo, že teprve za dvě hodiny sešli dolů, kde už od večera stál vozíček. Dalo ještě nějakou práci, než na něj Bruneldu zvedli, ale pak se zdálo, že se vše podařilo, neboť tlačit vozík není asi těžké, když má vysoká kola, a tak byla jen obava, že se vozík pod Bruneldou rozletí. To nebezpečí bylo ovšem nutno podstoupit, nebylo možné vézt s sebou náhradní vozík, i když student se napůl žertem nabídl, že ho obstará a bude tlačit. Pak následovalo rozloučení se studentem, které bylo dokonce velmi srdečné. Všechny neshody mezi Bruneldou a studentem se zdály zapomenuty, on se dokonce omluvil za urážku, které se kdysi dopustil, když byla nemocná, ale Brunelda řekla, že vše je dávno zapomenuto a víc než napraveno. Nakonec studenta poprosila, aby jako památku na ni laskavě přijal jeden dolar a s námahou jej vyhledala ve svých mnoha sukních. Ten dárek byl při Bruneldině známé lakotě velice významný, student z něho také měl opravdu velkou radost a vyhodil minci radostí vysoko do vzduchu. Jenže pak ji musel na zemi hledat a Karel mu musel pomoci, nakonec ji Karel také našel pod Bruneldiným vozíkem. Rozloučení studenta s Karlem bylo ovšem mnohem prostší, podali si jen ruce a vyslovili přesvědčení, že se snad ještě někdy uvidí a že do té doby aspoň jeden z nich - student to tvrdil o Karlovi, Karel o studentovi - něčeho chvályhodného dosáhne, což se bohužel dosud nestalo. Potom Karel s veselou myslí uchopil držadlo vozíku a vytlačil ho ze vrat. Student za nimi hleděl tak dlouho, dokud je ještě bylo vidět, a mával šátkem. Karel mu často kynul zpátky na pozdrav, i Brunelda by se byla ráda otočila, ale takové pohyby ji příliš namáhaly. Aby jí přece ještě umožnil naposledy se rozloučit, opsal Karel na konci ulice vozíkem kruh, takže také Brunelda studenta viděla a ten té příležitosti využil a mával šátkem obzvlášť horlivě.

Pak ale Karel řekl, teď že už si nesmějí dopřát žádnou zastávku, cesta že je dlouhá a vyjeli mnohem později, než se zamýšlelo. Vskutku bylo už tu a tam vidět povozy i, byt zcela ojediněle, lidi (...)

(......)