Franz Kafka

NEZVĚSTNÝ
(AMERIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII. Domácnost u Bruneldy

"Vstávej! Vstávej!" volal Robinson, sotvaže Karel ráno otevřel oči. Závěs na dveřích nebyl dosud odhrnutý, ale podle slunečního světla, pronikajícího škvírami rovnoměrně dovnitř, bylo znát, že už se blíží poledne. Robinson se díval ustaraně a pobíhal sem tam, tu nesl ručník, tu kbelík s vodou, pak zase kusy prádla a šatstva, a pokaždé když šel kolem Karla, snažil se ho pokynem hlavy vybídnout, aby vstal, a zvednutím toho, co zrovna držel v ruce, ukazoval, jak se dnes ještě naposledy lopotí za Karla, který si samozřejmě první den ráno nemůže se službou do detailu poradit.

Ale Karel brzy viděl, koho vlastně Robinson obsluhuje. V prostoře oddělené od ostatního pokoje dvěma skříněmi, kterou Karel dosud neviděl, se konalo veliké mytí. Bylo vidět, jak nad skříní vyčnívá Bruneldina hlava, holý krk - vlasy jí zrovna spadaly do obličeje - a část šíje a jak Delamarchova ruka, která se chvílemi zvedala, drží houbu, od které daleko na všechny strany stříká voda a kterou je Brunelda umývána a utírána. Bylo slyšet, jak Delamarche dává stručné rozkazy Robinsonovi, který věci nepodával vlastním vstupem do té lázně, nyní zahrazeným, nýbrž byl odkázán na malou škvíru mezi skříní a španělskou stěnou a navíc musel pokaždé, když něco podával, daleko natáhnout ruku a tvář mít odvrácenou. "Ručník! Ručník!" volal Delamarche. A sotva se Robinson, který zrovna hledal pod stolem cosi jiného, toho příkazu polekal a vystrčil zpod stolu hlavu, ozvalo se už: "U čerta, kde je ta voda?" a vysoko nad skříní se zvedla Delamarchova rozlícená tvář. Vše, co se jinak podle Karlova mínění k mytí a oblékání potřebuje jen jednou, bylo zde požadováno a přinášeno mnohokrát v nejrůznějším pořadí. Na malých elektrických kamnech se stále v kbelíku ohřívala voda a Robinson to těžké břímě stále znovu zeširoka rozkročen nosil k lázni. Při spoustě práce, kterou měl, bylo pochopitelné, že se vždy přesně neřídil rozkazy a jednou, když byl znovu požadován ručník, vzal prostě z velkého lože uprostřed pokoje košili a stočenou do klubka ji hodil přes skříně.

Avšak i Delamarche měl těžkou práci, a možná že byl proti Robinsonovi jen proto tak popuzený - ve své popudlivosti Karla nadobro přehlížel -, že sám nedokázal Bruneldu uspokojit. "Ach," vykřikovala a dokonce Karel, jinak nezúčastněný, sebou trhl, "vždyť mi ubližuješ! Jdi pryč! Raději se umyji sama, než bych takhle trpěla! Teď už zas nemohu zvednout ruku. Je mi úplně zle, jak mě mačkáš. Na zádech jsem určitě samá modřina. Ty mi to samozřejmě neřekneš. Počkej, nechám se prohlédnout od Robinsona a od našeho chlapečka. Ne, tak já to neudělám, ale buď jen trochu něžnější. Měj ohled, Delamarchi, ale mohu to opakovat ráno co ráno, ty ne a ne brát ohled. Robinsone," zvolala pak najednou a zamávala nad hlavou krajkovými kalhotkami, "přijď mi na pomoc, podívej, jak zkouším, tomuhle mučení on říká mytí, ten Delamarche! Robinsone, Robinsone, kde zas jsi, ani ty nemáš kouska srdce?" Karel dal Robinsonovi prstem (...)

(......)